Český příběh čeká na svou katarzi. Podivní extremisté mohou ještě zemi ovládnout

<p><img width="639" height="449" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/02/Okamura-Babiš.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/02/Okamura-Babiš.jpeg 639w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/02/Okamura-Babiš-300x211.jpeg 300w" sizes="(max-width: 639px) 100vw, 639px" /></p><strong>Katarze je vnitřní očista člověka (v našem případě celé společnosti), která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla. Pocity ohrožení možná mnozí z nás zažijeme po blížících se podzimních volbách. Nejpravděpodobnějším výsledkem nového rozdání karet bude vítězství koalice Zeman-Babiš, respektive spojení Agrofert-PPF a dalších spřízněných oligarchů. V praxi to znamená vítězství ANO před stále téměř neviditelnými opozičními koalicemi, za nimiž se do Poslanecké sněmovny dostane Okamurova SPD, Šlachtova Přísaha a kovaní komunisté v dresu KSČM. Tato sešlost bude mít asi pohodlnou většinu. Mix populismu, krajní levice a extrémismu zřejmě ovládne Česko, a uvolní si ruce k doposud nevídaným posunům celé země.</strong> Ptáme se mnozí, jak je to možné? Není to jen „zásluha“ manipulovaných seniorů či hýčkaných státních zaměstnanců. Svůj podíl na dnešním stavu neseme všichni, tedy i mlčící lhostejná šedá zóna, mnozí intelektuálové žehrající na údajný rozpad Západu a kapitalismu, některá kolaborující média, některé agentury pro průzkumy veřejného mínění, ale i některé občanské iniciativy, některé stavovské komunity atd. V počtech obětí kovidové pandemie jsme čtvrtí nejhorší na světě, stát je extrémně zadlužen, v evropských strukturách máme pověst vykuků a dotačních podvodníků, někteří naši partneři s námi již nechtějí sdílet citlivé informace, neboť nás vidí jako spojence Ruska a Číny. Právní stát dostává nezřídka na frak, někteří vyvolení mohou doslova všechno. Alarmujících zvěstí je více než dost. Přesto občas i rozumní lidé argumentují tím, že firemní řízení státu je efektivní a prý úspěšné, že potíže mají vlastně všechny ostatní země, že se lumpačilo i za předchozích vlád, že je jedno odkud přijde spása a nový kapitál. Vláda oligarchů se díky těmto mainstreamovým relativizujícím hlasům stává českým standardem na prahu třetí dekády nového milénia. Stávající hra na vládu a opozici selhává, a ve společnosti narůstá pocit frustrace. Politice se nedůvěřuje, bere se jako nutné zlo. Politika je u nás vnímána jen jako pokračování byznysu jinými prostředky. Do říjnových voleb se ještě může mnoho stát, ale i tak je vhodné se již připravit na katarzi a přemýšlet o tom co dál. Myslím, že to pak bude čas na novou dlouhodobou vizi Česka, na důkladné obrození země. Jsem si jist, že výše uvedená koalice Zeman-Babiš a jejich spojenců (či spíše kumpánů) není jediným, a dokonce ani ne většinovým obrazem Česka, i když to tak může na první pohled vypadat. Měli bychom se vrátit k důkladné celospolečenské diskusi, tedy ke společnému přemýšlení o společné budoucnosti, a také k definici hodnotového půdorysu veřejné služby. Podléhat rezignaci není dobrý program ani životní postoj. Bude to chtít notnou dávku odvahy, pokory, trpělivosti i profesionalitu. Nový pohled na příští časy by se měl opírat o inovaci a sdílenou víru v dobru. Skepse nás nespasí. Věřím, že i u nás bude platit rčení o tom, že vše špatné může být pro něco dobré. Naše cíle bychom si měli stanovovat s rozvahou, opírajíce se u toho o své zásady a vědomosti, a nepodléhat při tom iluzím, ale ani pocitům marnosti. Když víme, co nechceme, tak se pokusme naformulovat co bychom měli chtít, a pak se to pokoušejme naplňovat. Každý sám za sebe, neboť každý celek je množinou jedinců. Naše přítomnost je zárodkem naší budoucnosti, to platí vždy. A abychom neopakovali chyby, tak bychom se měli poučit z minulosti, a to i té zcela nedávné.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #koalice Zeman-Babiš #mlčící většina #nová vize Česka

Publikováno: 5.8.2021

Katarze je vnitřní očista člověka (v našem případě celé společnosti), která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla. Pocity ohrožení možná mnozí z nás zažijeme po blížících se podzimních volbách. Nejpravděpodobnějším výsledkem nového rozdání karet bude vítězství koalice Zeman-Babiš, respektive spojení Agrofert-PPF a dalších spřízněných oligarchů. V praxi to znamená vítězství ANO před stále téměř neviditelnými opozičními koalicemi, za nimiž se do Poslanecké sněmovny dostane Okamurova SPD, Šlachtova Přísaha a kovaní komunisté v dresu KSČM. Tato sešlost bude mít asi pohodlnou většinu. Mix populismu, krajní levice a extrémismu zřejmě ovládne Česko, a uvolní si ruce k doposud nevídaným posunům celé země. Ptáme se mnozí, jak je to možné? Není to jen „zásluha“ manipulovaných seniorů či hýčkaných státních zaměstnanců. Svůj podíl na dnešním stavu neseme všichni, tedy i mlčící lhostejná šedá zóna, mnozí intelektuálové žehrající na údajný rozpad Západu a kapitalismu, některá kolaborující média, některé agentury pro průzkumy veřejného mínění, ale i některé občanské iniciativy, některé stavovské komunity atd. V počtech obětí kovidové pandemie jsme čtvrtí nejhorší na světě, stát je extrémně zadlužen, v evropských strukturách máme pověst vykuků a dotačních podvodníků, někteří naši partneři s námi již nechtějí sdílet citlivé informace, neboť nás vidí jako spojence Ruska a Číny. Právní stát dostává nezřídka na frak, někteří vyvolení mohou doslova všechno. Alarmujících zvěstí je více než dost. Přesto občas i rozumní lidé argumentují tím, že firemní řízení státu je efektivní a prý úspěšné, že potíže mají vlastně všechny ostatní země, že se lumpačilo i za předchozích vlád, že je jedno odkud přijde spása a nový kapitál. Vláda oligarchů se díky těmto mainstreamovým relativizujícím hlasům stává českým standardem na prahu třetí dekády nového milénia. Stávající hra na vládu a opozici selhává, a ve společnosti narůstá pocit frustrace. Politice se nedůvěřuje, bere se jako nutné zlo. Politika je u nás vnímána jen jako pokračování byznysu jinými prostředky. Do říjnových voleb se ještě může mnoho stát, ale i tak je vhodné se již připravit na katarzi a přemýšlet o tom co dál. Myslím, že to pak bude čas na novou dlouhodobou vizi Česka, na důkladné obrození země. Jsem si jist, že výše uvedená koalice Zeman-Babiš a jejich spojenců (či spíše kumpánů) není jediným, a dokonce ani ne většinovým obrazem Česka, i když to tak může na první pohled vypadat. Měli bychom se vrátit k důkladné celospolečenské diskusi, tedy ke společnému přemýšlení o společné budoucnosti, a také k definici hodnotového půdorysu veřejné služby. Podléhat rezignaci není dobrý program ani životní postoj. Bude to chtít notnou dávku odvahy, pokory, trpělivosti i profesionalitu. Nový pohled na příští časy by se měl opírat o inovaci a sdílenou víru v dobru. Skepse nás nespasí. Věřím, že i u nás bude platit rčení o tom, že vše špatné může být pro něco dobré. Naše cíle bychom si měli stanovovat s rozvahou, opírajíce se u toho o své zásady a vědomosti, a nepodléhat při tom iluzím, ale ani pocitům marnosti. Když víme, co nechceme, tak se pokusme naformulovat co bychom měli chtít, a pak se to pokoušejme naplňovat. Každý sám za sebe, neboť každý celek je množinou jedinců. Naše přítomnost je zárodkem naší budoucnosti, to platí vždy. A abychom neopakovali chyby, tak bychom se měli poučit z minulosti, a to i té zcela nedávné.