Cesta pustým lesem: Drsné přírodní leporelo o krajině a lidech na Šumavě před I. světovou válkou
Publikováno: 20.7.2025
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / V začátcích kinematografie slučovala osobnost filmaře prakticky všechny profese, a ty se vzhledem ke stoupající náročnosti filmové produkce začaly oddělovat teprve později. Zatímco ale třeba scenárista, režisér či herec se mohl stále koncentrovat v jedné osobě, kameramanské řemeslo si svou technologickou náročností vynutilo většinou striktní separaci. Čas od času však zejména v nové době vyroste z kameramanské osobnosti i výrazná osobnost režijní, a právě to je případ Ivana Vojnára (* 28. 9. 1942) a jeho režijního debutu Cesta pustým lesem (1997). Jako kameraman začínal Vojnár už za studií na FAMU na krátké hrané etudě Rudolfa Adlera Dvanáctého (1963). Školu dokončil v roce 1965 a stal se rychle vyhledávaným kameramanem například Ivana Baladi, později zejména Drahomíry Vihanové, také Karla Vachka. Postupně se propracovával k autorským dokumentům, nakonec i k hranému filmu, který zužitkoval jednak jeho specifický kameramanský vid, jednak dávnou zkušenost fotografickou: „Pokusil jsem se využít podobný princip, který jsem uplatňoval už ve 12 letech při fotografování. Fotografické svědectví se vyznačuje vždy určitou fragmentárností, a tu jsem chtěl zachovat i zde.“ (Lidové noviny 9. 10. 1997) Magie hor i pomluv V létě roku 1913 opouští dentista Holoubek (Václav Koubek) Vídeň, aby „zmizel z města, někam až do hor“. Ocitá se na Šumavě, netuše, „jak se vůbec vyrovnám se zdejším podnebím“, čímž je míněna nejen povětrnost, ale i drsně potemnělá krajina a zejména lidé. „Tady toho hochu moc nedokážeš,“ říká mu pošťák Kokesch (Pavel Landovský), u kterého se ubytuje a který „zdědil úřad“ se vším všudy, i s vdovou Hudlerovou (Jana Dolanská) po svém předchůdci. Doktor Holoubek nemá do čeho píchnout, zatímco místní se hádají o…