Čeští speciálové vyjeli na Ukrajinu pro padlého Čecha. Nemůžeme tam nechat bratra, říkají
Publikováno: 6.5.2026
„Bratrství ve zbrani není metafora. Není to motivační plakát. Je to něco, co vzniká za podmínek, které jsou tak krajní, že pro ně civilní jazyk prostě nemá slova. Lidé si to půjčují ze slovníku rodiny, protože žádný jiný slovník to neunese,“ vysvětluje mi český veterán. Ještě před chvílí klečel na Majdanu před fotografiemi padlých českých vojáků a dobrovolníků na Ukrajině. Byl mezi nimi i mladý muž, kterého se rozhodl najít. Jak říká, jeho bratr. „Padl. Jedeme si pro něj,“ vysvětluje. Česká sekce pietního místa padlým dobrovolníkům na Majdanu není velká. Několik fotografií, svíčky, vlajka. Jména. Tváře. A u nich věk, ze kterého se člověku zpomalí dech. „Dvaadvacet, osmadvacet, třiatřicet,“ říká mi český veterán mnoha zahraničních misí, který ještě před chvílí klečel před fotografiemi padlých Čechů. Jeho jméno, ani jméno padlého českého vojáka v této chvíli není možné uvést z bezpečnostních důvodů. Mohlo by to narušit průběh této mise. Zároveň však není možné opomenout tuto operaci. Já v duchu myslím nejen na padlé, ale také na česko-vietnamského vojáka Hoanga Trana, který byl na Ukrajině zajat a následně loni v prosinci odsouzen v Luhansku na 13 let vězení s maximální ostrahou. O jeho dalších osudech není veřejně nic známo. „MZV je nadále v úzkém kontaktu s rodinou a snaží se o maximální možnou míru konzulární pomoci,“ odpovědělo mi na otázku o jeho dalších osudech ministerstvo zahraničí. Je to jen jiný výraz pro pokrčení rameny. Ptám se zmíněného muže, jestli mladík, kterého přijel najít, byl jeho kamarád, anebo někdo blízký. „Kamarádi jsou ti,…