Chceme-li ještě zachránit svobodu a demokracii, musíme v obraně přitvrdit
Publikováno: 12.4.2025
ESEJ / Trumpem nově zavedená cla a odvetná opatření EU nás prý budou bolet, tvrdí některá média. Tento čistě ekonomický výklad je však nepřesný, ostatně jako každý zúžený pohled na svět, jenž pomíjí ostatní souvislosti. Bolet nás mohou až případné následky krize, vyvolané mimo jiné i zvýšením cel, které samo je jen zbraní podivné inkvizitorské revoluce. Teď se ukáže, v čem se skrývá opravdová síla, jestli ve vydírání a bezohlednosti, nebo ve spolupráci. Bolí pohled na svět, který se řítí do nesvobody, bolí násilí a utrpení, bolí nespravedlnost, bolí projevy neskonalé lidské blbosti, bolí zrada a vydírání, bolí konání politiků vyznávajících sobectví, cynismus a právo silnějšího, bolí nešťastná láska, bolí zklamání... Bolí mocenské ambice vůdců, kteří se považují za polobohy, protože přinášejí neštěstí. Bolí válka, protože s sebou nese násilí a utrpení. Ale bolí i nespravedlivé ukončení války, protože poroba je nesnesitelná a utrpení obětí napadeného národa tak ztrácí svůj smysl – smysl utrpení spočívá v naději, že díky němu skončí konflikt spravedlivěji, než by se dalo očekávat. Slyšíme-li volání, aby válka byla ukončena bez jakéhokoli ohledu na spravedlnost, nemůžeme se zbavit pocitu, že pro mluvčí této myšlenky je snesitelnější otroctví než vzpoura vůči nespravedlnosti, že nectí smysl utrpení nevinných lidí… Po druhé světové válce se konal například norimberský proces s předními nacisty. Z pohledu vítězů to nešlo jinak, jelikož utrpení a hrůza byly tak velké, že bez spravedlnosti se nešlo s tou situací jinak vypořádat – i proto je Německo dnes dobrou demokratickou zemí, která nápor fašizujících sil zatím zvládá. A to i díky…