Chceme mír a taky házet po lidech dlažebními kostkami, znělo na Václavském náměstí
Publikováno: 18.4.2023
REPORTÁŽ / Na nedělní demonstraci, už druhé, kterou v centru Prahy uspořádala strana PRO Jindřicha Rajchla, zaznívala z pódia mnohá slova o touze po míru. Též mnohá ujištění, že nikdo z řečníků ani organizátorů shromáždění nazvaného Česko proti bídě není na straně Ruska. Pod pódiem se ale mluvilo i jinak. „Táhněte! Ch*ípněte na frontě,“ křičeli někteří účastníci na protidemonstranty s ukrajinskými vlajkami stojící u Národního muzea. Trojice žen navrhovala házení kamením, jiní by se spokojili s vyhnáním uprchlíků z republiky. „Tohle nemá cenu, jen mluvit, žvanit, žvanit, furt někde demonstrovat, takhle to nepůjde,“ rozhořčovala se jedna ze tří dam středního věku. „To chce dlažební kostky. Jo, vzít na tu chamraď dlažební kostky,“ vykřikovala. Dvě další, které s ní stály u magistrály, pohoršené pohledem na lidi stojící u muzea s vlajkami Ukrajiny, EU nebo NATO, přikyvovaly na souhlas. Všechny pěkně oblečené, s upravenými účesy, na pohled slušné milé paní, ani náhodou nějaké „dezolátní zjevy“. Hlasitě si pak notovaly, jak je strašné, že se na tohle musejí dívat, a že všechny peníze jdou na Ukrajinu. „Jen provokujou s těma hadrama modro-žlutejma,“ vykládá žena s českou vlajkou na zádech. „Jednou ale někomu rupnou nervy a střelí do nich,“ prorokuje. A při té nenávisti hnané do obrátek rádoby vlasteneckými řečmi od mikrofonu bohužel ani nemusí být tak špatným prorokem. Část společnosti se evidentně radikalizuje. Před oficiálním ukončením demonstrace najela pod Národní muzeum, přes celou šířku náměstí, „vozová hradba“ policejních aut doplněná kordony těžkooděnců, která prostor pro přístup z opačné strany magistrály neprodyšně uzavřela. Policisté…