Chcimírové nezahálejí. Máme v Česku skutečný „válečný kabinet“, anebo otevíráme dveře ruské hybridní válce?
Publikováno: 8.5.2023
Analytický esej / Dlouho si voliči Pětikoalice mnohé problematické kroky Fialovy vlády omlouvali faktem, že po Babišovi převzala zemi a státní finance zvláště v nezáviděníhodném stavu – načež pár set kilometrů odsud vypukla největší evropská válka od roku 1945, která se Česka v mnoha aspektech dotýká. Jenže omluvy dnes už nefungují. Vláda země zatažené do komplexního civilizačního konfliktu musí souběžně zvládnout řadu úkolů rozličného charakteru. V praxi si je samozřejmě může tak či onak rozfázovat. Nicméně v zásadě platí, že nemůže své úsilí napřít jen do jedné oblasti a ty další zanedbat či dokonce úplně ignorovat, abychom pak v polovině funkčního období museli chtě nechtě říci, že své základní poslání nenaplňuje. Velmi zhruba lze úkoly vlády země nacházející se v civilizační válce rozdělit do tří základních kategorií: zvládání hlavních výzev, podpora sociální koheze a úspěšný boj s vnitřním proletariátem, který vědomě kolaboruje s nepřítelem. Zvládáme výzvy? Sotva Polistopadová transformace zanechala českou montovnu ve stavu zvláště zranitelném potenciálním konfliktem s Ruskem coby hlavním dodavatelem energetických surovin. Obslužná česká ekonomika z dovážených surovin vyrábí pro západní finalisty převážně meziprodukty s nízkým stupněm zpracování. Činí tak za spotřeby energie na jednotku HDP o 40 % vyšší než v Německu a s mizernou ziskovostí nabízející do budoucna rozvojovou perspektivu, kterou bychom v nejlepším případě mohli označit eufemistickou frází „upadnutí do pasti středních příjmů“. Podíl byznysu založeného na dobývání renty ze státního sektoru u nás dosahuje 15 %, díky čemuž v celosvětovém žebříčku jen nepatrně zaostáváme za prvním Ruskem, kde se „Crony…