Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Místo Kristovy smrti a zmrtvýchvstání láká poutníky i turisty
Publikováno: 20.4.2025
REPORTÁŽ / Lom, pohřebiště a popraviště, pohanský chrám, a nakonec křesťanský kostel. Včera i dnes, před dvěma tisíci lety i v jednadvacátém století přitahuje Boží hrob poutníky i turisty. A to zvláště o Velikonocích. Místo Kristovy smrti a zmrtvýchvstání se během staletí změnilo k nepoznání. Z původně pusté oblasti za hradbami dnes leží v srdci husté městské zástavby. Jak tedy vypadalo dříve a jak nyní? Vzhledem k tomu, že k legalizaci křesťanského náboženství římským císařem Konstantinem Velikým došlo ediktem milánským teprve v roce 313, je zřejmé, že úcta k místu Kristova ukřižování, pohřbu a vzkříšení nemohla být zpočátku projevována veřejně. Naopak zde byl roku 135 vystavěn císařem Hadriánem pohanský chrám zasvěcený Venuši nebo Jupiterovi. Ten dal císař Konstantin, obnovující spolu se svou matkou sv. Helenou ve Svaté zemi mnoho biblických míst, okolo roku 326 zbořit a vybudoval na jeho místě křesťanský kostel. Během stavby byla odkryta skála Golgoty spolu s jeskyní, ležící pod ní. Nový chrám, vysvěcený 13. září 335, vypadal samozřejmě jinak, než dnešní: sestával se ze dvou samostatných svatyní – rotundy (Anastasis) nad Ježíšovým hrobem, a velké baziliky, zvané též Martyrium, nad Golgotou neboli Kalvárií, místem ukřižování. Svatý hrob mezi křesťany a muslimy Po dobytí Jeruzaléma Peršany počátkem 7. století musela být poničená stavba přestavěna. První panovníci následující muslimské éry chrám neničili; tak třeba chalífa Umar ibn al-Chattáb se pro jistotu modlil venku, aby se jeho modlitba uvnitř chrámu nestala záminkou k přestavbě na mešitu. Později se však kostel občasných muslimských útoků dočkal, tak jako několika zemětřesení a požárů. Skutečná pohroma přišla 18. října 1009, kdy „šílený chalífa“…