Chůze po pláži není tak jednoduchá, jak se zdá. Písek dá tělu zabrat, ale může mu i prospět
Publikováno: 15.7.2026
Procházka po mořské pláži patří k nejoblíbenějším dovolenkovým aktivitám. Přesto mnoho lidí překvapí, že i několik kilometrů v písku dokáže unavit více než stejně dlouhá trasa po chodníku nebo lesní cestě. Podle studie zveřejněné v odborném časopise Journal of Experimental Biology je chůze po sypkém písku přibližně 2,1 až 2,7krát energeticky náročnější než pohyb po pevném povrchu při stejné rychlosti. Důvodem je, že se písek pod chodidlem deformuje a tělo musí vynaložit více energie nejen na samotný pohyb vpřed, ale i na udržení stability. „Při chůzi po pevném povrchu se od země efektivně odrážíme. Každý krok využívá stabilní oporu a část energie se vrací zpět do pohybu. Písek se však pod nohama neustále pohybuje a deformuje. Energie vložená do kroku se z velké části ztrácí, což znamená, že svaly musí pracovat intenzivněji,“ vysvětluje fyzioterapeutka Lenka Vojtovič z Kinisi. Delší krok může být na škodu Lidé často dělají chybu, že se po pláži snaží chodit stejným způsobem jako po asfaltu. Delší kroky však zvyšují námahu a zatěžují především lýtkové svaly. Efektivnější bývá kratší krok, plynulejší tempo a vyšší frekvence došlapů. Těžiště těla tak zůstává více nad chodidlem a organismus nemusí při každém kroku překonávat tak velkou nestabilitu. Vyšší náročnost potvrzují i další biomechanické studie, podle nichž se při chůzi po písku výrazně více zapojují stabilizační svaly chodidel, kotníků a lýtek, zatímco měkký povrch pohlcuje část energie, která by se na pevném podkladu vracela do odrazu. Odborníci doporučují také nepřepálit tempo. Rychlá chůze v hlubokém písku vede k výrazně vyššímu energetickému výdeji, zatímco mírnější…