Chvíle, kdy přichází smrt. K fotografii hromadné popravy se autor ze strachu o svůj život nehlásil
Publikováno: 28.8.2024
HISTORIE / Jedenáct mužů čeká na prašném poli v ostrém srpnovém slunci roku 1979 v Kurdistánu v severozápadní části Íránu na svou smrt. Mají zavázané oči, do tváře svým katům nevidí a neví, kdy přesně jejich poslední okamžik nastane. „Střílejte!“ protne ovzduší přísný hlas velitele popravčí čety a do těl odsouzenců se začnou zavrtávat střely. Než stihnou zasáhnout všechny, pohotový fotograf stiskne spoušť. Ke svému snímku se však dlouhá léta raději nebude chtít znát. Írán se ještě v té době otřásal po revoluci, která teprve před několika měsíci, v únoru roku 1979, přinesla pád vládnoucí dynastie Pahlaví a celého íránského císařství. Moci v nově založené Íránské islámské republice se pevně chopili islámští šíitští fundamentalisté v čele s ájatolláhem Rúholláhem Chomejním, zemi opanoval teror a strach. Každý skutečný i domnělý nepřítel islámské revoluce musel být umlčen, počty mrtvých „kontrarevolucionářů“ během té bouřlivé porevoluční doby šplhaly do tisíců. Pronásledování, útlak a represe na sobě silně pocítili i Kurdové, etnická a náboženská menšina v Íránu, která marně doufala ve vydobytí autonomie. Tvrdá ruka proti Kurdům „Tito rozvraceči jsou nevěřící. Jsou mezi nevěřícími v Kurdistánu a na dalších místech. Vláda s nimi musí zacházet tvrdě, četnictvo s nimi musí zacházet tvrdě, armáda s nimi musí zacházet tvrdě. Chceme splnit Boží příkaz a splníme ho,“ prohlásil o nich Chomejní ve svém neblaze známém projevu, který vešel do dějin jako „fatva džihádu“. Posvětil tak rozsáhlé operace proti kurdským povstalcům, masakry civilistů i hromadné popravy. Jedna z nich se 27. srpna roku 1979, tedy před 45 lety,…