Chytal orlické vrahy. "Na polepšení takových lidí nevěřím. Vězení je jen tlumí," míní
Minisérie ČT "Devadesátky" a "Polosvět" oživují mezi bývalými i současnými kriminalisty polemiku o prorůstání zločinu do státní správy.
Publikováno: 14.2.2022
Divoké poměry devadesátých let poznal autor tohoto textu - stejně jako mnozí novináři - na vlastní kůži. Třeba z dnešního pohledu nepochopitelnou realitu při setkání se šéfem krajské hospodářské kriminálky a jeho zástupcem. K práci u policie si tehdy oba přivydělávali provozováním výherních automatů a divili se, proč jejich "vedlejšák" novináře vůbec zajímá.
O poměrech v policejním útvaru důležitém pro boj s ekonomickou kriminalitou, vypovídala i přičinlivost jejich podřízených, kteří vydírali podnikatele zakládáním vykonstruovaných kriminálních kauz anebo účelově uvalenou vazbou. Údajný spis zmizel ze světa, pokud dotyčný podnikatel zaplatil.
Když se do toho započítají zásahy politiků do práce policie a pronikání organizovaného zločinu do jejích struktur, dostaneme zhruba obrázek českých devadesátek.
Dnes je mimochodem šéf zmíněné hospodářské kriminálky majitelem luxusního penzionu v Krkonoších. A dobře se daří i bývalým policistům-vyděračům, třebaže museli opustit sbor.
"Někdy až primitivní brutalita trestné činnosti z devadesátek se přetavila do mnohem sofistikovanější a jemnější podoby bílých límečků. Ekonomické škody této přetavené kriminality jsou ovšem nesrovnatelně větší než brutalita devadesátek, na které se ptáte. Peníze tehdy zkrátka a dobře převážily všechny hodnoty civilizované společnosti. Z toho tehdy plynula i absolutní necitlivost k lidskému životu. Orlické vraždy se tak staly symbolem či ztělesněním tehdejší doby," srovnává někdejší ředitel středočeského úřadu vyšetřování Josef Doucha.
Koneckonců i někdejší šéf pražské mordparty a scenárista televizních Devadesátek v jedné osobě Josef Mareš v rozhovoru pro Aktuálně.cz připomíná, že "zatímco podnikatelé si v 90. letech ještě najímali drahé pistolníky, v novém tisíciletí už chápali, že je lepší si zaplatit dobrého advokáta, který jim ve finále dokáže vytěžit víc peněz a zajistit větší pocit bezpečí".
Veksláci, kteří se v letech totality podle Mareše někde schovávali, si po revoluci oblékli fialová saka, nakoupili drahá auta, najali bodyguardy. A taky si mysleli, že si mohou dovolit všechno. "Policie dělala všechno pro to, aby si tolik dovolovat nemohli, ale často neměla prostředky, aby jim jejich trestnou činnost dokázala," konstatuje Mareš.
Mimořádnou odvahu Josefa Douchy ocenil mimochodem v jiném seriálu České televize, dokumentu Polosvět (díl nájemných vrahů) i Jiří Svoboda, režisér legendárního filmu Sametoví vrazi. Neozbrojený kriminalista Doucha se totiž vydal vyjednávat s šéfem gangu takzvaných orlických vrahů Karlem Kopáčem, jehož vilu obklíčila policie. A vyjednával tak dlouho, až se Kopáče podařilo ve spolupráci s policejním Útvarem rychlého nasazení (URNA) odzbrojit. Kopáčovo svědectví sehrálo pak zásadní roli při obvinění jeho kumpánů.
A šel by dnes Doucha do životu nebezpečného vyjednávání znovu?
S odpovědí neváhá bývalý kriminalista ani vteřinu: "Samozřejmě. Pořád je to ve mně. Kopáče jsme nutně potřebovali dostat živého."
Obrovský respekt podle Douchy nicméně zaslouží tehdejší kriminalisté Jan Štoček s Františkem Havlovičem. "Zejména Štoček ten Orlík vyšťoural a rozpletl. Tohle bychom měli i dnes docenit," připomíná Doucha. Sklání se ovšem i před současnou generací kriminalistů, kteří jsou sice již vybaveni vyspělou technikou, avšak potýkají se v podobě sofistikované ekonomické kriminality s nemenšími problémy jako například Štoček, Havlovič či Mareš v oněch devadesátkách.
Oživení frustrujících vzpomínek
Ne všichni bývalí či současní policisté, s nimž Aktuálně.cz hovořilo, souhlasili se zveřejněním jména. Jiní rozhovor s omluvou odmítli. Tak jako například Hynek Vlas z někdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ).
"Při natáčení Polosvěta a zvláště po odvysílání dílu o vraždě kmotra Františka Mrázka se mně vrátily trýznivé vzpomínky, o nichž jsem si myslel, že už jsem je definitivně pohřbil. Dodatečně jsem si navíc uvědomil souvislosti s Mrázkem či s jinými mafiány a s nimi spojenými vraždami a nechci už o tom hovořit. Nevýslovně mě to frustruje. Je to pro mě i po těch letech stále velmi živé," omluvil se Vlas.
Bývalí policisté si podle kriminalisty, jenž požádal o anonymitu, až dnes v plné míře uvědomují tehdejší vliv organizovaného zločinu na některé čelné politiky či policejní náčelníky.
"Šli jsme třeba zatknout jednoho z mafiánů a on nás požádal, zda si může zavolat advokátovi. Souhlasili jsme a on nám předal telefon se slovy: 'To je pro vás.' Na druhé lince byl k mému překvapení náš šéf a hned spustil: 'Co tam, sakra, děláte! Dejte od něj ruce pryč. Okamžitě návrat na útvar!'" popisuje někdejší detektiv propojení policie s organizovaným zločinem.
A dodává: "Movití zločinci hledali v devadesátkách krytí u policie, politiků i justice… a leckdy se jim té opory i dostávalo. Mrázek, Radovan Krejčíř, Antonín Běla či David Berdych by nikdy tak nevyrostli bez vazeb na tyto pro ně důležité persony ve státní správě. Nebýt toho, tak mohl třeba Mrázek či Běla dnes žít," konstatuje někdejší elitní detektiv ÚOOZ.
Konce policejních ředitelů spojené s výměnou vlády
V diskusi o devadesátých letech se současní (ti zvláště) i bývalí kriminalisté vracejí nezávisle na sobě k nedávné "aktualitě" - rezignaci policejního prezidenta Jana Švejdara krátce po "neformálním rozhovoru" s předsedou hnutí STAN Vítem Rakušanem v době, kdy ještě nebyl ministrem vnitra.
"Nelze to brát jinak než jako výmluvný signál, že policie musí být podřízena politikům a jejich zájmům. A kdo se vzepře, tak končí. Jako kdybychom se v roce 2022 vraceli do chaosu devadesátek a komandování policie, na čem může pracovat a od čeho má dát ruce pryč," konstatuje jeden z vysokých policejních důstojníků. Rovněž on požádal o anonymitu.
"Policie má být přísně apolitická a řízena má být zákonem, nikoliv politikou," shrnuje jeden z nejzkušenějších policejních důstojníků.
"Odmítám, že bych na něho naléhal," řekl k prosincové schůzce lídr Starostů Vít Rakušan, nicméně připustil, že načasování setkání s policejním ředitelem ještě před svým uvedením do funkce ministra vnitra nebylo vhodné.
Na druhou stranu policejní prezident se mění s nástupem téměř každého kabinetu. Například Švejdarův předchůdce Tomáš Tuhý skončil ve funkci čtyři měsíce poté, co vláda Andreje Babiše získala důvěru. Tuhý nahradil ve funkci Petra Lessyho, který pro změnu skončil několik dnů po nástupu ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD). A tak lze pokračovat.
"Já jsem z vyjádření pana ministra pochopil, že současná vláda i on chtějí změnu na pozici policejního prezidenta. Sám jsem se rozhodl o tom, že skončím ve služebním poměru, protože se domnívám, že doba, která policii čeká, nebude vůbec jednoduchá, a já prostě nechci blokovat jednání mezi ministerstvem a Policií České republiky," sdělil ke svému odchodu Švejdar.
Podle oslovených policistů nekompetentní zásahy politiků do práce, ale i podoby policie, jako například v době ministra vnitra Milana Chovance, kdy se reorganizovala policie, přispívají ke značné fluktuaci ve sboru. Tehdy - v roce 2016 - došlo ke sloučení protimafiánského a protikorupčního policejního útvaru do Národní centrály proti organizovanému zločinu, což vyvolalo politickou roztržku. A ještě vloni tento krok kritizoval například končící nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.
"Ti lidé nejdou do sboru kvůli penězům, ale většinou kvůli zajímavé a dynamické práci, a když pak vidí, že řídicí posty obsazují nekompetentní či nezkušení lidé, tak ti schopní často odcházejí. Askeze spojená se službou v policii jim zkrátka už nestojí za to," míní jeden z nejzkušenějších kriminalistů.
Josef Doucha měl jako šéf středočeského úřadu vyšetřování na stole takzvaný černý telefon - přímou linku na tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla. "Zazvonil ale jen dvakrát, z toho jednou se ministr Ruml spletl. U jednoho z mých kolegů zvonil ale ten černý telefon každou chvíli," vzpomíná Doucha. Jana Rumla ovšem z ničeho špatného neviní. "Přičítám to jen jeho nezkušenosti, naivitě i důvěře v lidi, kteří si jeho důvěru nezasloužili a zneužívali ji," analyzuje Doucha.
Po předpremiéře filmu Příběh kmotra z roku 2013, natočeného na motivy života kmotra českého podsvětí Františka Mrázka, tehdy už bývalý ministr Jan Ruml uznal: "Tohle jsme, jako i jiné věci, bohužel podcenili."
A co dělají dnes zločinecké symboly devadesátek? František Mrázek byl zavražděn. Radovan Krejčíř si odpykává 35letý trest v jihoafrickém vězení. Šéf gangu orlických vrahů Karel Kopáč spáchal ve vězení sebevraždu. Avšak s výjimkou Kopáčova kumpána střelce Ludvíka Černého jsou už všichni na svobodě. A na svobodě je i David Berdych, jehož gang unášel podnikatele a nutil je k vydání majetku.
"Na polepšení podobných lidí nevěřím. Jejich jednání je na svobodě regulováno či brzděno pouze strachem z trestu. Nevěřím zkrátka, že pobyt za mřížemi někoho napraví. Obavy z návratu do vězení jejich chování pouze tlumí," konstatuje Josef Doucha.
VIDEO: Podívejte se na trailer minisérie ČT Devadesátky