Chytrá volba, nebo z nouze ctnost? Test nejslabšího dieselu v Mercedesu GLC
Nový základní motor jsme vyzkoušeli pod kapotou auta, které od standardní výbavy dělilo minimum příplatků.
Publikováno: 9.2.2025
Když se rodila druhá generace Mercedesu GLC, obdržela řada majitelů tohoto vozu od výrobce dotazník, co by na něm rádi vylepšili. A ti pak většinou odpověděli, že je to fajn auto, jen by mohlo mít větší kufr a taky užší prahy, aby se jim v zimě při vystupování nešpinily kalhoty.
Příznačné pro Mercedes je, že druhou generaci GLC skutečně postavil podle těchto instrukcí. Kufru přidal 70 litrů objemu a prahy jsou teď o něco užší, takže i vystupování z auta je pak snazší.
Je to nepochybně pozornost k detailům, která stojí za celosvětovým úspěchem tohoto modelu - nejde totiž jen o nejprodávanější mercedes u nás v Česku, ale i v sousedním Německu, USA a řadě dalších zemí. Našly by se ale i další důvody. Třeba že Mercedes do GLC ve vrchovaté míře napasoval ono rozšafné pohodlí, které mají auta této značky v genech, jen se zkrátka na nové modely vždy nepřenášejí ve stejné míře.
Podvozek GLC je tak pohodlný, že by člověk přísahal, že jezdí "na vzduchu", kdyby ovšem v kufru nechyběla tlačítka pro nastavení světlé výšky a v konfigurátoru jasně nestálo, že jde o standardní podvozek se selektivními tlumiči. V autě je také příjemné ticho a těla pasažérů tu šetrně objímají komfortní sedadla.
Pohodlí je ovšem u Mercedesu třeba jít i trochu naproti, znamená to odolat svodům efektních sportovních paketů AMG a zůstat raději u sériových osmnáctipalcových kol, které mají na boku dostatek pružící hmoty.
Testovaný mercedes právě takové měl, což je samo o sobě dost vzácný úkaz, protože předváděcí auta zpravidla bývají více či méně užitečnou výbavou přímo napěchována. V tomto konkrétním případě k tomu ale nedošlo, v soupisu příplatků se objevily všehovšudy čtyři položky: Lak karoserie, dvoubarevné čalounění sedadel, černé čalounění stropu, středová konzole ve stříbrné barvě a několik elektronických asistentů a funkcí ve společném balíčku nazvaném Avantgarde Premium. To vše dohromady za 196 080 korun.
Pohled na standardní výbavu může být pro někoho matoucí, neboť výbavový stupeň Avantgarde býval kdysi na vrcholu nabídky, zatímco dnes tvoří její základ. Možná by místo jejího výčtu stačilo konstatování, že se Mercedes rozhodl netroškařit, tak snad jen pár názorných příkladů pro dokreslení: Elektricky ovládaná přední sedadla s pamětí a vyhříváním, zatmavená zadní okna, elektrické víko kufru, multimediální systém MBUX s 12" centrální obrazovkou, ale i milé detaily jako sklápění zadních opěradel tlačítkem v kufru nebo třeba ochranná voděodolná podložka tamtéž.
Standardem je u GLC i pohon všech kol a devítistupňová automatická převodovka, takže už začíná být jasné, za co si Mercedes účtuje 1,3 milionu korun. Základ tady zkrátka není základem podle zažitých měřítek, což ostatně platí i o motoru.
V pořadí už třetí a zároveň nejslabší výkonová varianta dvoulitrového vysokozdvihového čtyřválce Mercedesu vzniknout musela, neboť bez zažitého označení 200 d na víku kufru by řada GLC nikdy nemohla být kompletní. Kdo by snad měl obavy, že její deklarovaný výkon 163 koní bude ve spojení s dvoutunovým autem poněkud mdlý, může je rovnou pustit z hlavy.
Nad rámec výkonu spalovacího motoru je tu totiž ještě elektrický startér-generátor napájený energií vytvořenou při brzdění, který při akceleraci dodává čtyřválci dalších 23 koní a 200 Nm točivého momentu. Ve výsledku tak pohonná jednotka díky mildhybridní technologii působí mnohem vitálněji, než by se z papírových údajů mohlo zdát. Pokud lze Mercedesu GLC něco vytknout, základní diesel to určitě není. S naměřenou spotřebou 5,9 litru se s ním dá na jeden zátah ujet přes tisíc kilometrů, k tomu svižně a nadmíru kultivovaně.
A kritika? Ta směřuje k ovládání multimédií a komfortních funkcí, které zjevně vznikalo v době, kdy byli konstruktéři okouzleni dotykovými ploškami. GLC tak vymýtilo prakticky všechny ovladače s haptickou odezvou, což platí i o tradičním schematickém ovládání sedadel, které místo naznačeného pohybu zvoleným směrem přešlo na statické senzory. S nepochopitelnou lehkostí se tak Mercedes vzdal něčeho, co dlouhá léta zdokonaloval a patřil v tom k nejlepším.
Alespoň bude mít automobilka o čem přemýšlet, až zase jednou rozešle dotazníky.