Ciceronské úvahy o aktivním občanství a léčbě politických nemocí
Publikováno: 18.9.2024
ESEJ / Podnětem k těmto úvahám byla moje dovolená v Itálii na ostrově Ischia poblíž Neapolského zálivu. Letní lenošení jsem využil k četbě římského filosofa Cicerona, když jsem v místním antikvariátu šťastně zakoupil větší množství latinsko-italských edic jeho spisů. Ale Ciceronovy spisy jsou inspirativní četbou i pro naši dobu a léčbu aktuálních politických nemocí. V obecném povědomí žije spíše jako velký mluvka, přesný opak muže činu, jakým byl jeho velký protivník Julius Caesar. Avšak jak jsem se dočetl, Cicero byl ve skutečnosti zastáncem „aktivního občanského života“. Zavrhoval epikurejské pojetí ctnosti, protože by vedlo k stažení římských občanů do soukromí a bez aktivních občanů by republika zanikla. Za svou aktivitu ale musel často trpět. Cynicky by se dalo říct, že díky těmto hrozbám dostával četné příležitosti k filosofické tvorbě, protože v takových chvílích odcházel do ústraní. „Otium“ (odpočinek, zahálka) a „negotium“ (činnost, zaměstnání) se u něj pravidelně střídaly. Která z těchto fází byla důležitější? Nabízí se snadný závěr, že Cicero byl aktivním občanem jen ve fázích bojů, zatímco ve fázích psaní odpočíval. Jenže problém rozpadající se republiky spočíval v tom, že zvětšenému státu bylo třeba ušít nový kabát. Někdo musel doložit, že je možné nadále zachovat republiku, jinak nebylo, oč bojovat. Ciceronova spisovatelská činnost byla pro obranu republiky stejně důležitá jako boj Pompeiova vojska proti Caesarovi. „Otium“ a „negotium" v Ciceronově životě Osud dal Ciceronovi vskutku hodně příležitostí k psaní, protože se často musel skrývat. Začátek Sullovy diktatury prožil ještě jako mladík povinný vojenskou službou. Paradoxně v Sullově armádě. Veřejně na sebe upozornil poprvé jako advokát až svou odvážnou obranou Sexta…