„Co jednou řeknu svým dětem, že jsem dělal za války?“ Ukrajinci popsali, jak se vyhýbají bojům
Publikováno: 4.1.2025
Někteří se stydí za svou zbabělost, jiní si myslí, že už pro svou zemi udělali dost. Jedno ale mají společné – nechtějí zemřít. Deník Dagens Nyheter (DN) mluvil v Charkově se třemi ukrajinskými muži, kteří se skrývají před válkou. Popsali, jak se jim daří unikat náborovým jednotkám, i to, proč s armádou nechtějí mít nic společného. „Od roku 2022 jsem zklamaný a unavený, z armády i celé společnosti. Ani vás pořádně nevycvičí, jen vás pošlou umřít,“ řekl kuchař Bohdan, který v začátcích války působil jako dobrovolník ve vojenské kantýně. Tam podle svých slov viděl, jak „zkorumpovaní vojáci kradou a obohacují se“. V současné době pracuje v jedné z lepších charkovských hospod. Stejně jako desítky tisíc dalších mužů, kterým hrozí odvelení na frontu, využívá propracovaný systém komunikačních kanálů, jejichž prostřednictvím se navzájem varují před náborovými jednotkami. V chatovacích aplikacích přitom používají zakódovaná slova. Varují se navzájem Bohdan je součástí skupiny, která má 70 tisíc členů. Když se pohybuje mimo domov, pravidelně kontroluje mobil, jestli někdo z nich neupozorňuje na náboráře. „Zelené olivy v nákupním centru Sun City,“ sdělí reportérovi DN, co se píše v chatu. „Zelené olivy znamenají vojsko. Černé olivy jsou policie,“ dodá na vysvětlenou. Mezitím v chatu přibývají nové příspěvky: „Černé olivy na Novgorodské ulici, provádějí namátkové kontroly.“ „Srážky na Ševčenkově ulici, přívalový déšť v obou směrech u kostela svatého Petra a Pavla.“ Přívalový déšť přitom znamená tvrdé kontroly, při nichž mohou být postaveny zátarasy. „Pokud vás zadrží, nemáte…