Co není zakázáno, je dovoleno? Praktikovaná nemravnost a střet zájmů Made in Czechia
Publikováno: 18.5.2023
GLOSA / Slyšel jsem nedávno toto moudro („Co není zakázáno, je dovoleno“) z úst respektovaného ústavního právníka. A moderátor nadšeně přikyvoval. Často jsou podobná moudra vyslovována i v souvislosti s kauzou Babiš. Jenže právě toto je krásný příklad, jak lze obecných pravd zneužít i k účinné legitimizaci zjevného podvodu (jasnému snad všem, kromě právníků). A potažmo i k obhajobě nejrůznějších ohybačů zákona a šikovných zlodějů. Přirozené právo, respektující prostý lidský cit pro spravedlnost, to okamžitě odhalí, pozitivní právo, na němž už od dob Marie Terezie stále jedeme, je na to krátké. A proto, nelze-li s touto zásadou v obecné rovině než souhlasit, pak jedině s výhradou, že to je pohled pouze z jedné strany. Té, která škrtla ze svého slovníku i z práva pojem etiky. Taková jednostrannost nakonec vyhovuje tomu, kdo chce někoho oblafnout, podfouknout, obejít a v posledku okrást – a to bez rizika soudního postihu. To je totiž v Česku to pravé a nejvýše ceněné umění! Z pohledu oblafnutých Pak je tu ovšem i pohled opačný, pohled oblafnutých a podfouknutých (a nakonec i okradených), pohled naivních hlupáků a bláznů, co se jako snadná kořist neorientují v lepkavých pavučinách klientelismu a střetů zájmů, neproniknutelných vazeb a protivazeb, služeb a protislužeb, neboť ti blázni spoléhali na to, že druhá strana prostě vědomě neblafuje. Tedy na etický rozměr lidského jednání. Na to, o čem po Sókratovi, Aristotelovi a ve 20. století po Gadamerovi a Patočkovi mluví ti, kdo mají na mysli etické vědění či mravní ctnost (fronésis) – na rozdíl od…