Co nevíte o Žertu: při natáčení nejlepšího filmu podle Kunderových knih si kameraman lehl před okupační tanky
Publikováno: 25.2.2024
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Ludvík Jahn (Josef Somr) se pokusí v Žertu (1968) o odvetu za křivdy z 50. let, s hořkostí však shledává, že jiní byli už zase "pružnější" než on. Tragikomedie režiséra Jaromila Jireše (1935–2001) je pravděpodobně nejvýstižnějším obrazem zvůle a pokrytectví komunistické ideologie natočeným ještě v době její hegemonie. A také asi nejlepší ze čtyř celovečerních adaptací próz Milana Kundery (1928–2023), která konfrontačním principem své skladby dokonale postihuje absurditu postavení jedince v dějinách. Záhy světově proslulý Kunderův stejnojmenný román byl dopsán už v prosinci 1965 a hned následující rok, ještě před jeho dubnovým vydáním, podle něj vznikl scénář. Při práci na něm se sešel někdejší student kamery a režie na FAMU Jireš se svým tamním učitelem světové literatury Kunderou. Žák a jeho učitel Kundera na FAMU učil od roku 1952 a mezi studenty požíval značného respektu. Hynek Bočan podle jeho povídky natočil svou celovečerní prvotinu Nikdo se nebude smát (1965), na které se jako scenárista podílel i Pavel Juráček. Jireš doprovázel svými fotografiemi Kunderovy novinové reportáže. Také on se jako Bočan inspiroval prvními dvěma sešity Kunderových Směšných lásek (1963, 1965), dokonce tehdy odjel za Kunderou do Brna a pokoušel se podle nich sepsat scénář, „ale nějak to vzdorovalo“. „Jednou večer mně Milan dal tlustý svazek strojopisu, na kterém snad ještě pracoval. Byl to román Žert a já ho přes noc přečetl. Ráno jsem Milanovi řekl, jak je ten text krásný, inspirativní, a požádal jsem ho, zda by mi povolil pokusit se napsat podle něj skicu…