Co se stane, když Syřanka uprchne do anglické hospody. Co na to štamgasti? Může mít film Starý dub dobrý konec?
Publikováno: 10.5.2024
RECENZE / Do českých film vstupuje zajímavý snímek významného, letos sedmaosmdesátiletého britského filmaře Kena Loache, dvojnásobného držitele Zlaté palmy na festivalu v Cannes. V příběhu nazvaném Starý dub se režisér dotkl aktuálního tématu, jakým je hromadný příchod lidí z končin civilizačně i kulturně odlišných. Režisér, jenž se proslavil svými sociálně laděnými filmy, tu opět spolupracoval se svým stálým scenáristou Paulem Lavertym a tentokrát propojili sociální strunu s migrantskou na severovýchodě Anglie. Vyprávějí o tom, jak do vylidňující se osady kdysi hornické, kde ponejvíce zůstali jen penzisté, jsou nastěhováni syrští uprchlíci – a místní se cítí být opět upozaděni těmi „nahoře“, kteří svá svévolná rozhodnutí s nikým nekonzultují, protože zprvu odmítavý postoj místního obyvatelstva nikoho nezajímá. Jen pozvolna se veřejné mínění mění a jen někteří místní počnou soucítit s novými příchozími, z nichž málokdo ovládá angličtinu. V hlavní roli hostinský Loach a Laverty učinili středobodem svého vyprávění majitele poslední místní hospody nazvané Starý dub neboli Old Oak (a devastaci zašlé prosperity prozrazují nejen zavřené sály, ale hlavně uvolněné písmeno v názvu podniku, marně zasouvané do správné polohy). Tradicionalistického pana Ballantyna (Dave Turner), který tu stále obsluhuje a nalévá pivo, udržuje při dobré mysli, potažmo při životě, jen psík, který mu svým štěkotem kdysi zachránil život a jehož ztrátu těžce nese. Nový smysl existence jako by v něm probudila Syřanka Yara (Ebla Mariová), dívka zjevně sekulárního zaměření, protože chodí oblečena jako kterákoli jiná Evropanka. Sblíží je vlastně její fotografické zaujetí – a Loach neopomene skrze sérii velkých nástěnných fotografií, které jsou po celá desetiletí umístěny v hospodě, připomenout někdejší heroické zápasy místních…