Dagmar Pecková čelí útokům normalizačních fosilií. Pravda je bolí

<p><img width="1000" height="667" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2018/10/Dagmar-Pecková.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Pavel Hofman / se souhlasem autora" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2018/10/Dagmar-Pecková.jpg 1000w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2018/10/Dagmar-Pecková-300x200.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2018/10/Dagmar-Pecková-768x512.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2018/10/Dagmar-Pecková-640x426.jpg 640w" sizes="(max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></p><strong>Kdo umí, ten umí. Bavit je kumšt, bez talentu a dřiny se to zkrátka neobejde. Nepomůže nic. Ani protekce nebo vlivný producent a koupené titulky bulváru. Natož pak hradní metály. Nudit na pódiu, před kamerou nebo „krákorat“ v opeře či operetě lze jen jednou. Hrát a zpívat pro prázdný sál je totiž hotové harakiri. A divák nemusí být zrovna fajnšmekr, aby zalitoval, že nadarmo vyhodil peníze.</strong> Počet umělců se nerovná počtu talentů. Skvěle pobavit i v nelehkých časech umí málokdo. Kde září Matěj Ruppert s Terezou Černochovou nebo operní pěvkyně Alžběta Poláčková či Dagmar Pecková, se jindy lopotí kýč „celebrit“, jež vymetají večírky s bulvárními novináři a zachraňují se soukromými skandály, na hony vzdálenými branži. K jejich milníkům ale patří i věk. Jestliže u řady kumštýřů s ním výkon zraje jako víno, zpěv může doznat patrné změny. Přizpůsobit hlasu repertoár a pustit se vedle opery navíc třeba do činohry není nic pro sraby. Právě světově proslulá mezzosopranistka Dagmar Pecková to zkusila a je v tom famózní. Že se tu odvaha vyplatila, dokazuje neuvěřitelné podání Peckové v divadelní roli slavné operní divy 20. století Marii Callasové, zpracované režisérem Petrem Mikeskou podle známého příběhu Terence McNallyho „Mistrovská lekce“. Vrchol i pád výjimečné ženy a umělkyně na samé dno totiž Dagmar Pecková nehraje: osud Marii Callasové na jevišti rovnou žije. Jak autenticky ostatně ukázala její širší nominace na Cenu Thálie. Dagmar Pecková je ale živel nejen v umění. Přímost, s jakou veřejně brání svobodu a demokracii proti snahám kolaborantů zavléct zemi znovu na Východ, budí zuřivost proruské páté kolony a bývalých socialistických „hvězd“. Že se pak Pecková na sociálních sítích „nemaže“ s fosiliemi normalizace z branže, jež ztratily paměť a místo nových výzev chodí žárlivě plakat na Hrad k Miloši Zemanovi nebo pro změnu místo bolševického popíku trhají uši publiku coby „tenoři“, či s „kolegyní“, která si podle knihy Jana Žáčka „Džordžíno, politický buldozer“ zadala s Jiřím Paroubkem, proto nepřekvapuje. „Která další rádoby hvězda, vyhozená z Národního divadla, se chce na stránkách bulváru ještě víc zavděčit muzikálovému producentovi?“ reaguje pěvkyně na mediální útoky a servilitu bulváru právě k projektu „4 Tenoři“, v němž vystupuje partner producenta Sidovského a hvězda normalizační pop-music Pavel Vítek. Zatímco operní pěvkyně má projekt za kýč, Paroubkova ikona, zpěvačka Andrea Kalivodová, jej hájí a Peckové vyhrožuje soudy. „Andreo, kašlete na to. Je to jen nešťastná závist stárnoucí zpěvačky, takže je to spíš k politování,“ ostouzí světovou mezzosopranistku další z muzikálové partičky, někdejší vášnivý podporovatel Miloše Zemana a poslanecký kandidát Mynářovy a Nejedlého Strany práv občanů – Zemanovci, Daniel Hůlka. I jemu „vděčíme“ za proruské osazenstvo Hradu a deset let mezinárodní ostudy. Na rozdíl od nich nepotřebuje Dagmar Pecková vlivné přímluvce nebo politické partaje. Je totiž skutečný profík se ctí. A krev není voda. Ani v opeře.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Dagmar Pecková #hudba #kultura #opera #umělci

Publikováno: 4.12.2022

Kdo umí, ten umí. Bavit je kumšt, bez talentu a dřiny se to zkrátka neobejde. Nepomůže nic. Ani protekce nebo vlivný producent a koupené titulky bulváru. Natož pak hradní metály. Nudit na pódiu, před kamerou nebo „krákorat“ v opeře či operetě lze jen jednou. Hrát a zpívat pro prázdný sál je totiž hotové harakiri. A divák nemusí být zrovna fajnšmekr, aby zalitoval, že nadarmo vyhodil peníze. Počet umělců se nerovná počtu talentů. Skvěle pobavit i v nelehkých časech umí málokdo. Kde září Matěj Ruppert s Terezou Černochovou nebo operní pěvkyně Alžběta Poláčková či Dagmar Pecková, se jindy lopotí kýč „celebrit“, jež vymetají večírky s bulvárními novináři a zachraňují se soukromými skandály, na hony vzdálenými branži. K jejich milníkům ale patří i věk. Jestliže u řady kumštýřů s ním výkon zraje jako víno, zpěv může doznat patrné změny. Přizpůsobit hlasu repertoár a pustit se vedle opery navíc třeba do činohry není nic pro sraby. Právě světově proslulá mezzosopranistka Dagmar Pecková to zkusila a je v tom famózní. Že se tu odvaha vyplatila, dokazuje neuvěřitelné podání Peckové v divadelní roli slavné operní divy 20. století Marii Callasové, zpracované režisérem Petrem Mikeskou podle známého příběhu Terence McNallyho „Mistrovská lekce“. Vrchol i pád výjimečné ženy a umělkyně na samé dno totiž Dagmar Pecková nehraje: osud Marii Callasové na jevišti rovnou žije. Jak autenticky ostatně ukázala její širší nominace na Cenu Thálie. Dagmar Pecková je ale živel nejen v umění. Přímost, s jakou veřejně brání svobodu a demokracii proti snahám kolaborantů zavléct zemi znovu na Východ, budí zuřivost proruské páté kolony a bývalých socialistických „hvězd“. Že se pak Pecková na sociálních sítích „nemaže“ s fosiliemi normalizace z branže, jež ztratily paměť a místo nových výzev chodí žárlivě plakat na Hrad k Miloši Zemanovi nebo pro změnu místo bolševického popíku trhají uši publiku coby „tenoři“, či s „kolegyní“, která si podle knihy Jana Žáčka „Džordžíno, politický buldozer“ zadala s Jiřím Paroubkem, proto nepřekvapuje. „Která další rádoby hvězda, vyhozená z Národního divadla, se chce na stránkách bulváru ještě víc zavděčit muzikálovému producentovi?“ reaguje pěvkyně na mediální útoky a servilitu bulváru právě k projektu „4 Tenoři“, v němž vystupuje partner producenta Sidovského a hvězda normalizační pop-music Pavel Vítek. Zatímco operní pěvkyně má projekt za kýč, Paroubkova ikona, zpěvačka Andrea Kalivodová, jej hájí a Peckové vyhrožuje soudy. „Andreo, kašlete na to. Je to jen nešťastná závist stárnoucí zpěvačky, takže je to spíš k politování,“ ostouzí světovou mezzosopranistku další z muzikálové partičky, někdejší vášnivý podporovatel Miloše Zemana a poslanecký kandidát Mynářovy a Nejedlého Strany práv občanů – Zemanovci, Daniel Hůlka. I jemu „vděčíme“ za proruské osazenstvo Hradu a deset let mezinárodní ostudy. Na rozdíl od nich nepotřebuje Dagmar Pecková vlivné přímluvce nebo politické partaje. Je totiž skutečný profík se ctí. A krev není voda. Ani v opeře.