Další v řadě dějinných kýčů? Den lidských práv aneb Papaláši na Národní třídě
Publikováno: 7.12.2023
ESEJ / Každoroční oslavy 17. listopadu jsou sice milou lidovou veselicí, ale také se stávají vyprázdněným kýčem. Nelze se divit, že ti, kdo ony bouřlivé dny sami nezažili, mají mnohdy zkreslené představy. Řeči o studentech, kteří holýma rukama porazili totalitní režim, jsou příkladem mediální zkratky, která už začíná být zavádějící. Blíží se 10. prosinec, který si od roku 1950 připomínáme jako Den lidských práv. Tento den je připomínkou přijetí Všeobecné deklarace lidských práv na půdě OSN v roce 1948. Významný dokument zahrnuje spíše apelativně celou škálu práv všech lidských bytostí bez rozdílu. Od něj se odvíjí další právní dokumenty, jsou na něm založeny instituce a iniciativy. Pikantní je, že mezi devíti státy, které se zdržely v hlasování o přijetí deklarace, bylo i Československo, v němž byl sovětský vliv již opravdu silný. Však jsme také v následujících desetiletích o deklaraci a Dni lidských práv nic neslýchali. Lidská práva a z nich vycházející Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, jejíž jednání se klopotně vlekla od roku 1972 až do 1. srpna 1975, kdy došlo k podpisům v Helsinkách, vyvolala snad nejprve poněkud přehnané naděje v řadách kritiků komunistického režimu. Pamatuji si dobře na úvahy o tom, že když Sovětský svaz ratifikoval výsledky Helsinské konference, dojde k liberalizaci společnosti, snad k jakémusi rozmrzání tzv. normalizace. Ve skutečnosti se vžilo označení „tři koše“ otázek, kdy „první koš“ byl plný mírových ujednání, „druhý koš“ se týkal hospodářské spolupráce a „třetí koš“ se měl věnovat lidským právům. Na podnikových a školních nástěnkách se objevily malůvky oslavující příchod…