Daniela Špinar: Plně si uvědomuju, že nikdy nebudu ženou. Jsem šťastná
Publikováno: 13.5.2025
KULTURA / Divadelní režisérka Daniela Špinar se ve své kariéře dostala na pomyslný vrchol. Po osmi letech v čele Činohry Národního divadla si ale uvědomila, že místo papírování a zkostnatělého prostředí této instituce touží po svobodě projevu a tvorby. S odchodem z funkce přišlo i její veřejné vyoutování jako trans ženy. Kromě svobody, kterou nyní pociťuje, jí tvorba na volné noze dává možnost věnovat se tématům, jako je identita, sexualita, ale i vztahy a queer komunita. Nově vydává knihu Zápisky z tranzice, která formou deníku mapuje již tříletý proces, kterým Daniela prochází. Vyrostla v církevní komunitě, kde byla divadelní představení a různé besídky na denním pořádku. „Paradoxně tam jsem načuchla k nějakému umění, aniž bych si to uvědomovala,“ vzpomíná Daniela. Tehdy netušila, že by se divadlu mohla profesně věnovat. „To přišlo až kolem mých devatenácti, kdy jsem chodila na inscenace do Divadla Na Zábradlí.“ Za svou kariéru se vyšplhala až na pomyslný vrchol, když se stala uměleckou ředitelkou činohry Národního Divadla. „Takový job má v sobě obrovská pozitiva, ale i negativa,“ tvrdí. I když měla prostředky a mohla rozhodovat, vzdalovala se kvůli funkci umění samotnému. Značnou část práce zahrnovala byrokracie a neustálý tlak. „Na chod Národního divadla má názor kdekdo. Pořád jste na očích a pod palbou kritiky. Byla to skvělá zkušenost, ale pokud nechcete dělat politicko-manažerskou kariéru, nevydržíte tam dlouho. Musela jsem změnit podmínky a prostředí, abych mohla být v divadle svobodná,“ popisuje Daniela důvody pro odchod z funkce. Tvůrčí svoboda Momentálně pracuje na volné noze a režíruje inscenace v různých divadlech po Česku. „Jsem queer osoba, tudíž jsem…