Dědictví hned po revoluci ukázalo, jací jsme a co nás čeká. Buranští Bohušové dnes sedí v parlamentu
Publikováno: 17.6.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Na závěr letošního Zlín Film Festivalu obdržel 5. června cenu Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež Bolek Polívka. Jeden z jeho nejznámějších filmů, v němž hrál hlavní roli a zároveň byl s jeho režisérkou Věrou Chytilovou spoluautorem scénáře, by ovšem asi většina rodičů před dětmi spíše zatajila. Už jen pro jeho název Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992), který svého času notně vyděsil českou filmovou kritiku, včetně autora tohoto textu. Svědčí o tom titulky některých dobových recenzí: „Pochybená komedie“ (Jan Svačina), „Jedna velká folklórní manéž“ (Mirka Spáčilová), „Dědictví aneb Troška dynamitu“ (Petr Sládeček), „Buran v luxusním hotelu“ (Věra Míšková), "Holej zadek ze řetězu utrženej“ (Josef Chuchma), „Kurvamanéž sranda“ (Andrej Halada), „Příběh idiota“ (Jan Lukeš). Film měl premiéru 14. 12. 1992 a v trvající polistopadové euforii zazněl pro mnohé jako nepochopitelně disharmonický tón. Bral nám iluze o sobě samých a zejména zjemnělým městským představám nastavil zrcadlo obhroublého venkovského pragmatismu. Dvojí dědictví Jenže návštěvnost dosáhla do konce roku 1993 čísla 810 962 diváků, tržby činily 15 648 087 Kč, asi patnáctimilionové výrobní náklady byly tedy splaceny. A o necelých dvacet let později, 1. 2. 2020, se Dědictví v anketě Top 10 českých filmových kritiků o nejlepší český film 1990–2019 umístilo na třetím místě, za prvním Koljou (Jan Svěrák, 1996) a druhým Kouřem (Tomáš Vorel, 1990). Film zůstal týž, nezměněn, nikdo do něj už nezasahoval, co se tedy změnilo: doba, lidé, kritici a jejich kritéria? Původní distribuční název komedie měl znít Štěstí je krásná věc, což, přiznejme si, by byl pouhý odvar titulu nynějšího. Z něj je…