Dějinné události vnímáme nejsilněji skrze jednu postavu, říká Bohdan Sláma, režisér filmu Konec světa o srpnu 1968
Publikováno: 19.9.2024
ROZHOVOR / Děda a vnuk. Měli spolu zůstat jen tři týdny, ale nečekaně se to protáhlo. Zasáhly totiž dějiny. Po filmu Vlny přichází do kin další tuzemský snímek věnovaný srpnu 1968 a lidem v jeho soukolí – Konec světa. Ivan Arsenjev a Bohdan Sláma se na známé události dívají ale trochu jinak, zachycují jejich odraz v životě malé komunity v horách a především ve vztahu dědy a jeho vnuka. Film má premiéru měsíc po úspěšném entrée Mádlova dramatu Vlny, režisér Bohdan Sláma ho ale jako konkurenta nevnímá. „Konec světa je jiný než Vlny. Komornější, s jinými postavami a jinou optikou. Je o vztahu dědy a vnuka. V době, v níž žijeme, může být dalším podnětným příspěvkem do debaty o ní a o různých národních kulturách. Mimo jiné proto, že jeden z našich hrdinů je ruský aristokrat,“ míní Sláma. Co bylo impulsem k dalšímu filmu o srpnu 1968? To je otázka spíš na Ivana Arsenjeva, autora scénáře. Jsou to jeho osobní vzpomínky promíchané s fikcí. Já se dostal už hotovému scénáři a bral jsem ho jako režijní úkol s ambicí nepokazit ho. Mně byl v roce 1968 jeden rok. Zažil jsem jen jeho důsledky, normalizaci i určitý mýtus s těmito událostmi spojený. To všechno mě vedlo k tomu, jak příběh vyprávět. Které části příběhu jsou autentické? Ivan, který má aristokratické kořeny, se inspiroval postavami dvou svých dědečků, které vtělil do jedné figury. A přidal k tomu osobní zážitky, jež s nimi oběma prožil. Pokud vím, mluvil o scénáři už v době, kdy…