Dekády pěstovaná skupinová nenávist dokáže divy. Řešení izraelsko-palestinského sporu selhalo
Publikováno: 25.1.2024
KOMENTÁŘ / Podnikatel původem z bosenského Mostaru mi kdysi vyprávěl příběh ze začátku jugoslávské války: „Jeden den jsem šel se srbskými kamarády na výlet. Druhý den na mě na mostě křičeli, že jestli se nevrátím zpátky, začnou střílet.“ Skupinová nenávist dokáže divy i tam, kde se objeví víceméně přes noc – natož pak na místech, kde byla celé dekády záměrně a usilovně pěstována. Po skončení studené války si Západ nejprve většinově nepřál ani zánik tzv. východního bloku. Když k němu však došlo, ještě dlouho se držel představy, že je třeba alespoň zachovat Sovětský svaz. A podobně měl také většinově v plánu udržet titovskou Jugoslávii. Veřejná prohlášení západních představitelů obsahovala formulace ohledně konečného stavu probíhajících krizí na území obou zmíněných států. Tyto formulace však odrážely pouze přání západních politických elit. Bohužel se jejich cíl jevil poněkud jinak velkým skupinám lidí, které po propuknutí agresivních imperialistických a nacionalistických nálad už spolu navzájem žít nechtěly. Občas přemýšlím, co by asi dělal můj brněnský známý, kdyby mu americký prezident nebo generální tajemník OSN začali vysvětlovat, že jediným možným koncovým stavem je pokračování projektu Jugoslávie, protože oni si to zkrátka přejí. Že se má jednoduše vrátit do Bosny a důvěřovat bývalým přátelům, kteří se ho tentokrát už určitě nepokusí zabít. Myslíte, že by dal na jejich rady? V obdobné situaci se ale nacházíme dnes. Velcí hráči neustále hovoří o projektu dvoustátního řešení izraelsko-palestinského sporu. Takové řešení ale bohužel selhalo už v samém zárodku, ihned po skončení 2. světové války. Existují snad důvody domnívat se, že…