Deset bilionů na účtech a prosebné oči v Americe. Evropský alibismus brzdí vlastní budoucnost
Publikováno: 13.10.2026
KOMENTÁŘ / Evropa má peníze. Má špičkové vědce, ambiciózní podnikatele i nápadité startupy. Přesto dál se zatajeným dechem sleduje, jak se z amerických firem stávají světoví giganti, zatímco ty evropské narážejí na zeď jménem nedostatek růstového kapitálu. A když konečně přijde šance odstranit jednu z největších překážek evropské ekonomiky, členské státy začnou místo společného zájmu kopat za vlastní výjimky. Dohoda ministrů financí Evropské unie to minulý týden předvedla v plné nahotě. Evropské domácnosti drží podle údajů Rady EU na bankovních účtech nepředstavitelných deset bilionů eur. Problém Evropy spočívá v tom, že se tyto obrovské úspory nedostávají v dostatečné míře přímo na kapitálové trhy, kde by mohly financovat vývoj umělé inteligence, zelené technologie nebo moderní průmysl. Místo toho zůstávají převážně v bankovním sektoru, zatímco inovativní firmy obtížně shánějí investory pro další rozvoj. Proto Brusel prosazuje takzvanou Unii úspor a investic – projekt, který má odbourat bariéry a propojit roztříštěný finanční trh. Jenže páteční kompromis ministrů financí ukázal, jak obtížně se evropská integrace v této klíčové oblasti prosazuje. Původní plán počítal s tím, že výrazná část dohledu nad nejvýznamnějšími finančními institucemi přejde pod celoevropské orgány. Narazil však na odpor členských zemí. Především Německo prosazovalo podmínky, díky nimž si významné domácí finanční instituce a burzovní infrastruktura zachovají dohled na národní úrovni. Výsledkem je dohoda plná výjimek, která ambiciózní reformu znatelně oslabuje. Je to výmluvný obraz evropské politiky. Evropští představitelé rádi hovoří o potřebě zvýšit konkurenceschopnost vůči Americe a Číně. Jakmile ale přijde na stůl požadavek, aby se vzdali části kontroly nad domácím finančním…