Dětí ubývá, tak proč se k rodinám stále chováme, jako by překážely?
Publikováno: 16.6.2026
V médiích nám nemohlo uniknout palčivé téma, historicky nejnižší porodnost v ČR v historii statistického měření od roku 1785. Česká populace prokazatelně stárne, víme, že to brzy bude velký ekonomický problém, ale děláme opravdu kroky, které to mohou zvrátit? Politici stále diskutují, jak mladé lidi motivovat k zakládání rodin. Zvyšují rodičovské příspěvky, řeší dostupnost školek, bydlení nebo flexibilní pracovní úvazky a čekají jak jim za to budeme minimálně plácat spokojeně do ramen, ale spíše očekávají jak se hned pustíme do plození potomků. Nechci zlehčovat význam státní podpory. Sama jsem matka a dobře vím, že rodičovská dovolená ani školky, nejsou témata nad kterými by šlo mávnout rukou. Vždyť pokud se nám nepodaří tento trend zmírnit, dle projekcí Českého statistického úřadu bude kolem roku 2040 na jedno dítě připadat přibližně dvojice seniorů. Jenže když poslouchám veřejnou debatu, často mám pocit, že hledáme řešení na špatném místě. Každodenní život rodin se neodehrává na ministerstvech, ale ve veřejném prostoru - na ulici, v kavárnách, v hotelích, firmách…a právě tam často narážíme na realitu, která si s představou “společnosti přátelské k rodinám” příliš nerozumí. Děti chceme. Jen ne vždycky vedle sebe Stačí si otevřít diskuzi pod článkem o kojení na veřejnosti, nebo si vzpomenout na docela nedávný případ s restaurací Marthy's Kitchen, která se poměrně jasně vyhradila vůči dětským návštěvníkům. A nebo si přečíst reakce lidí pod videem, kde dítě dostane záchvat vzteku v obchodním centru. Člověk rychle zjistí, že děti jsou sice budoucnost národa, ale ideálně někde mimo zorné pole ostatních. Plačící dítě v…