„Devadesátky“ pod palbou. K polemice nad uměleckým provozem v Česku
Publikováno: 5.7.2024
POLEMIKA / V internetovém deníku Alarm vyšel minulý týden text filosofa Martina Škabrahy. Napsal jsem na něj vzápětí věcnou reakci a poslal ji logicky do redakce, ta však týden zcela mlčela. Ani slovo o tom, že můj text obdržela. Nic. Z mého pohledu pro civilizované země značně nestandardní chování. Proto jsem se rozhodl na tuto jejich nereakci upozornit na svém profilu FB. Za pár hodin na to mi napsal šéfredaktor Jan Bělíček, že můj text se jim už jaksi nehodí, prý v očekávání nových (?!) skutečností. Nyní tedy mou reakci na Škabrahovu úvahu zveřejňuji v rubrice Nová orientace na FORUM 24. Pozorně a se zájmem jsem si přečetl text filosofa Martina Škabrahy, který uvedla redakce Alarm pod titulem „Tesknění po Západě, který nikdy nebyl. Učit umění ve světě ztracené výjimečnosti“. Když bělost fasád je temnější než zamlčené tváře Text tak vědomě a v podstatě vynuceně reaguje na petici pod názvem „Vyjádření a výzva umělců a kulturní veřejnosti k AVU, CJCH a NGP“. Martin Škabraha svůj text uvozuje novým pojmem „nonastalgie“ a nezadá si tak se svým starším kolegou, učitelem Václavem Bělohradským, jenž občas ve svých textech nacházel podobné novotary. Nonastalgie tak má v pojetí autora reprezentovat jakési generační tesknění po raných devadesátých letech, která podle něj prostupuje onou výše zmíněnou peticí. To je jistě zajímavá, i když ne tak nečekaná či neočekávatelná úvaha. „Devadesátky“ jsou totiž již dlouho pro mnohé – a filosofy nevyjímaje – jakýmsi populárně-vděčným boxerským pytlem či trenažérem, na kterém si bez rizika velkého lapsu lze vytvářet různé…