Divá Barča Škoda 706 R. Za volantem jednoho z nejkrásnějších náklaďáků

#Auto

Publikováno: 19.1.2020

Když se díváte mezi příčkami jejího gigantického volantu na nekonečnou příď s okřídleným šípem na samém konci, mimoděk vám v mysli vytanou rázovité postavy chlapů s drsnýma rukama od šmíru, věčnou cigaretou v koutku úst a měkkým srdcem pod modráky.

Jeden z nich mi po letech vypravoval, že chodit v zimě do práce se rovnalo pobytu v jádru ekologické katastrofy: již zdálky bylo vidět těžký naftový mrak, vznášející se nehybně nad areálem ČSAD a teorie o škodlivosti kouření tabáku nabývala v těchto kulisách naprosté nicotnosti.

Ano - zatímco dnes mají naftové motory podivný nakyslý odér, starší stroje čpí štiplavým pachem, na který už jsme skoro zapomněli. Když se podíváte za odjíždějící Barčou, užijete si dosyta nejen mračen černého dýmu, halícího vzdalující se tupláky, ale i brumenda velkého motoru či hlasitého loupání v převodovce.

Všech pět stupňů se řadí pochopitelně na dvakrát a směrem dolů povinně i s meziplynem - pokud netrefíte jeho správnou míru, nezařadíte, což může vést k nebezpečným situacím například při jízdě z kopce. Šichta je také s volantem, který postrádá servo.

Zatímco u pozdějších modelů jste se mohli celým mužem položit na horizontálně situovaný věnec a usnadnit si tak točení, u takřka svisle zasazeného kola 706 R přijdou v zatáčkách vhod i silné paže spolujezdce. Zatočit na místě? Nemyslitelné!

Na počátku zrodu Škody 706 R (tj. rekonstruovaný) stála předválečná řada 706. V číselném označení je podle škodováckého zvyku zakódováno 70 metráků nosnosti a šest válců motoru. Další variantou byla 706 RS (sklápěč), známým příbuzným je i autobus 706 RO, tedy přímý předchůdce kultovního ertéóčka.  Proslul rovněž model ke sběru domovního odpadu systému KuKA (Keller und Knappich Augsburg) neboli KuKA vůz. Po jistou dobu se dodávaly také řady 806 R a 906 R s větší nosností.

Původní Barča se zrodila ještě v době války a samozřejmě v přísném utajení. První generace 706 R vyjela s impozantní velmi členitou maskou chladiče, které se dnes říká Krokodýl. Zatím u nás není k dispozici renovovaný a pojízdný model, třebaže nálezová vozidla existují.

První prototypy byly s výjimkou jednoho kusu zhotovené v letňanské Avii, továrna Škoda, resp. AZNP neměly s nákladními vozy nic společného. V letech 1946 až 1951 se tedy řada 706 R vyráběla v Letňanech, po přechodu Avie na výrobu proudových letounů byla produkce přemístěna do Mnichova Hradiště, motory vznikaly v libereckém Hanychově.

Logickým následkem přenosu výroby a administrativních zmatků byl dočasný pokles kvality výrobků. Hranatá maska chladiče vozu z našich snímků patří k faceliftu 706 R v roce 1954. Větší změny ale najdeme pod mohutnou kapotou, kde původní komůrkový šestiválcový diesel o výkonu 135 koní nahradil moderněji řešený a hospodárnější agregát s přímým vstřikem paliva a výkonem 160 koní. Výměny motorů (ale i částí karoserií) probíhaly rovněž v rámci předepsaných generálních oprav.

V té době byla celá řada 706 R stará teprve deset let, ale už se dalo mluvit o morálním i technickém zastarávání. V přípravě byl už mnohem modernější "trambus" 706 RT, od něhož si tehdejší orgány hodně slibovaly. Milé Barče odzvonil umíráček v roce 1958 po vyrobení několika desítek zbylých exemplářů.

Velké množství vyrobených vozů šlo na export, třebaže domácí trh trpěl chronickým nedostatkem. Tvrdá měna byla ale přednější, a tak lodě Československé námořní plavby s nákladem škodováckých těžkotonážníků mířily do Jižní Ameriky, Asie, Afriky a samozřejmě i na evropské trhy.

Otázka počtu dochovaných exemplářů se dá zodpovědět jen odhadem, i když kvalifikovaným. Dochovaly se valníky, sklápěče a cisterny. Můžeme s jistotou dokumentovat dvanáct jezdících vozů, dalších osm kompletních, omezeně pojízdných či momentálně v renovaci.