„Dnes večer budu již o 19. hodině putovati po hvězdách.“ Poslední dopis hrdiny Čeňka Havla
Publikováno: 6.9.2026
Čeněk Havel uprchl z nacistického vězení, odmítl prozradit své spolupracovníky a skončil na popravišti. Jeho třináctiletá dcera v sobě po válce objevila něco, za co se celý život styděla. Před svým domem na Vysočině stojí Věra Albrechtová a v rukou svírá vybledlou papírovou škatuli. Naklání ji, aby ukázala hřebínek, tužku a několik dalších osobních věcí včetně dopisů. Patřily jejímu otci Čeňku Havlovi, československému odbojáři. Je to vše, co jí po něm zbylo. Věci poslali z německé věznice Plötzensee, kde ho nacisté v květnu 1943 popravili. „Tatínku, posílám ti milion pus.“ Tato věta se objevuje v závěru desítek dopisů, které putovaly k otci do nacistických věznic. Zachycují pouto mezi vězněným Čeňkem Havlem a jeho rodinou. Ani po vynesení rozsudku smrti nepřestávali doufat, že se jednou vrátí domů. Čeněk Havel pracoval jako účetní tajemník okresního úřadu v tehdejším Německém Brodě, dnešním Havlíčkově Brodě. Byl členem Sokola a působil v několika místních spolcích. S manželkou Jarmilou, s níž se seznámil během svého úředního působení v Nasavrkách, měli syna Ivana a dceru Věru. Bydleli v Okresním domě na konci Dolní ulice. Jejich služební byt v prvním patře nabízel výhled na most a líně plynoucí řeku Sázavu. První zatýkání: Držela jsem se maminky Po vypuknutí války začalo gestapo zatýkat představitele českého politického, kulturního a veřejného života. Cílem zatýkání bylo zastrašit obyvatelstvo a zabránit případnému odporu proti nacistické okupaci. Na Havlíčkobrodsku tehdy gestapo zatklo dvaačtyřicet mužů, mezi nimi i Čeňka Havla. Zatčené odvezli nejprve do přeplněné jihlavské věznice a druhý den do Znojma. Na několik dní skončila ve vězení i Čeňkova manželka Jarmila. O děti se mezitím postarali rodinní známí Sobkovi. O týden později propustili Čeňka spolu s dalšími devíti brodskými rukojmími.