Do kin přichází český thriller o nemoci naší doby – o strachu ze všeho
Publikováno: 23.5.2024
Stěží si představíme psychické utrpení, začnou-li člověka svírat pocity strachu. Nemusí se jednat jen o hmatatelné, doložitelné nebezpečí, ať již chápeme jeho příčiny nebo jim naopak vůbec nerozumíme, neboť se vymykají našim dosavadním zkušenostem i očekáváním. Leckdy se vynoří strach z vnějšího pohledu iracionální, neodůvodněný, který však subjektivně prožíváme jako zcela reálný – tehdy si všední, byť i znepokojivé události řetězíme do vzájemně provázaných souvislostí, které jsou výplodem jen naší představivosti. V současné době, umocňován i mediálním tlakem, sílí strach z války, z migrace, z podřízenosti cizím mocnostem, ze ztráty národní i osobní integrity. Film Noční klid, který právě vstupuje do kin, je zbaven jakýchkoli politizujících přesahů. Přesto ukazuje, jak v jedinci narůstá strach o vlastní bezpečnost, jak mohutní podezření, že je vystaven sledování, ba ohrožen na životě. Přesně tohle se přihodí protagonistovi příběhu, kafkovsky pojmenovaného jen iniciálou své jména jako M. Docela sugestivně jej ztělesnil Pavel Gajdoš, dosud známý jen z vedlejších rolí ve filmech i seriálech, když mu vtiskl prohlubující se odtažitost. Postihl prohlubující se mlčenlivost, zahleděnost do sebe, uplatnil jistou pohybovou strnulost a umanutost, vousatá tvář znemožňuje čitelnější mimiku. A poznávacím znamením se stává stísňující osamělost, do ní M. stále silněji zabředává. Muže sužuje pomyšlení, že jeho podezřením nikdo nepřikládá žádnou váhu – sousedé v domě, kde bydlí, považují obavy za přehnané, žoviálně rozšafný spolupracovník (Michal Isteník), rozporuje jeho tvrzení odlišnými náhledy, slovenská přítelkyně (Judit Pecháček, do nedávna známá jako Judit Bardos), jež hledá růst pracovní kariéry v zahraničí, mu posléze naznačí, že se snad pomátl, nadhodí jako argument, proč by měl vůbec někoho zajímat. Čím…