Do Livigna příště před Vánoci. Ráj lyžařů a motoristů, kteří chtějí levně natankovat

#Auto

Publikováno: 14.1.2023

Bývalo to místo, kde chcípnul pes, kam se rozhodně nikdo nechtěl stěhovat a Napoleonu Bonapartovi se místních tak zželelo, že ho v roce 1805 vyhlásil za bezcelní zónu, která platí dodnes. Chudičký kraj byl stovky let těžko přístupný, vesnice byla v zimě prakticky zcela odříznutá od okolí a uživit se tu nebylo pořádně z čeho.

Dnes je až legrační, že tu v desítkách butiků prodávají drahé zboží luxusních značek, že si tu lidé vycházející ze dveří obchodů nosí plné tašky kartonů cigaret a lahví levnějšího alkoholu. Turismus zajišťuje místním slušnou obživu, v zimě i v létě.

Livigno je ráj. Lyžařů, turistů, shopaholiků i alkoholiků. Neplatí se tu spotřební daň ani DPH, a tak se tu vyplatí nakupovat alkohol, cigarety a hlavně si tu u jedné ze dvou pump určitě před cestou domů natankovat plnou nádrž.

Vzkvět místo zažilo v 60. letech minulého století, když se vedle dvou cest přes hřebeny - z italského Bormia zprava a švýcarského Svatého Mořice zleva - vybudoval jednosměrný tunel Munt la Schera. Díky němu turisté objevili nádherný kus Alp, kam stojí za to vyrazit. 

I přesto je Livigno poměrně malé a stavební boom se tu nepřehnal. Žije tu pár tisíc obyvatel, nad údolí se zvedají dva hřebeny. Ostřejší Mottolino a trochu mírnější Carroselo. Sjezdovek jsou tu kilometry a nabídnou zážitek jak pro průměrné, tak opravdu zkušené lyžaře. 

A i po lyžovačce je tu spoustu možností, co dělat, vedle nakupování je tu také kluziště pro bruslaře, akvapark, saunový svět, spoustu útulných restaurací a barů. Kdo miluje bombardino, měl by si ho rozhodně dát právě tady. Žlutá kalorická bomba se poprvé umíchala v roce 1972 na lyžařské chatě Mottolino. Údajně nejdřív neměla název, ale na jednom bujarém večírku jeden z lyžařských instruktorů zařval, že tohle pití je prostě "bomba" (bombardino). Teď si mnoho lyžařů nedovede aprés ski bez bombardina představit…

Levnější lyžovačka místo pečení cukroví

Navštívit Livigno těsně před Vánoci dává smysl. Tedy mělo ještě větší před pandemií koronaviru. Lyžařské vleky tu jezdily úplně zadarmo. Sjezdovky přitom byly poměrně prázdné, kdo by taky těsně před svátky měl čas na něco jiného než pečení cukroví, shánění stromku i vánočních dárků a všechny další životně důležité úkoly, které se musí před svátky stihnout.

Od nové zimní sezony se ale pravidla změnila. Pořád je možné získat skipas zdarma, ale musíte se ubytovat minimálně čtyři dny v hotelu nebo týden v apartmánu, navíc pouze ve smluvních podnicích, na které odkážou stránky městečka. Skipas však není zdaleka tak drahý jako během hlavní sezony, tři dny lyžování vyjdou před začátkem hlavní sezony dospělou osobu na 95 eur. Když to srovnáme s výletem do Špindlu…

Musíte mít ale štěstí na počasí, ne pokaždé je v prosinci Livigno celé bílé. Tentokrát ale bylo, a to kompletně. Týden před Štědrým dnem padala v noci teplota na téměř dvacet stupňů pod nulou a vydatně nasněžilo. Všechny sjezdovky na obou kopcích, které se tyčí nad údolím městečka, byly otevřené, lyžaři se po tak velkém areálu ráno rozprchli a u lanovek se čekalo asi tak v průměru deset vteřin. Co víc si přát.

Dostat se do Livigna je přitom snadné. Trasa z Prahy je dlouhá lehce přes 650 kilometrů a trvá asi osm hodin, když není okolí Mnichova zacpané. Takže spíš devět. Část trasy vede Švýcarskem a musí se využít zmíněný tunel Munt la Schera dlouhý 3,5 kilometru. Není to levné, průjezd vyjde v přepočtu na tisíc korun a není možné ho platit v eurech, pouze ve švýcarských francích či kartou. Je ale možné si koupit kupon online na přesný den, pak je jeho cena levnější.

Navíc se musí dát pozor na časy průjezdnosti, je totiž jednosměrný. Třeba v sobotu není celý den možné z Livigna vyjet, od devíti ráno do šesti večer je otevřený pouze pro přijíždějící.