Do ruského letoviska přijel častý host. Putin a Erdogan si v Soči rozdělují Sýrii

#Zahraničí

Publikováno: 22.10.2019

Oba prezidenti se po stažení amerických vojáků stali politiky, kteří nejvíc ovlivňují situaci v Sýrii. Turecko zahájilo 9. října vojenskou ofenzivu s cílem vytlačit od svých hranic bojovníky kurdských milic. 

Obě strany uzavřely ve čtvrtek příměří a boje zmírnily. Erdogan, který je v Rusku častým hostem, ale v Soči uvedl, že vydá rozkaz k pokračování ofenzivy, pokud kurdští bojovníci neodejdou z pohraničního pásma. "Všichni se musí stáhnout," upozornil turecký prezident.

Putinův mluvčí Dmitrij Peskov novinářům řekl, že ruský prezident se chtěl na schůzce dozvědět detaily o tureckých plánech na severovýchodě Sýrie.

Rusko před čtyřmi lety vojenskou intervencí zachránilo režim syrského prezidenta Bašára Asada před pádem a umožnilo mu získat zpět kontrolu nad většinou země.

Výjimkou je právě severovýchod, ovládaný dosud Kurdy s americkou podporou, a severozápad, který kontrolují různé opoziční skupiny, podporované Tureckem. Prezident USA Donald Trump ale rozhodl o stažení tisícovky amerických vojáků ze Sýrie.

Pragmatické spojenectví

Spolupráce mezi Moskvou a Ankarou byla zpočátku komplikovaná. Když vypuklo v Sýrii v roce 2011 povstání, Turecko se postavilo proti Asadovi a pomáhalo povstalcům. Rusko spolu s Íránem naopak drželo Asada u moci.

V listopadu 2015 turecká protivzdušná obrana sestřelila ruský letoun a konflikt se vyhrotil. Putin hovořil o "bodnutí do zad" a žádal omluvu. Té se mu dostalo a Erdogan začal couvat. Od té doby se snaží oba politici své zájmy v Sýrii koordinovat tak, aby nedošlo ke konfliktu. A to ani mezi tureckou armádou a vojáky syrského režimu.

Německý časopis Der Spiegel předpokládá, že po odchodu Američanů nebrání Putinovi s Erdoganem nic v rozdělení sfér vlivu v Sýrii. Turecký prezident však takzvaně tahá za kratší konec.

"O tom, co se stane v Sýrii, dnes rozhoduje hlavně Putin. Erdogan těžko může vybudovat nárazníkové pásmo v Sýrii bez Putinova souhlasu. Je možné, že Kreml dovolí Turkům ponechat si kontrolu nad částmi severní Sýrie," píše v analýze německý týdeník.

Země se navzájem potřebují

Turecko má zájem hlavně na pacifikaci Kurdů. Bojí se separatistických tendencí vlastní kurdské menšiny, která čítá přes 15 milionů lidí. Hlavním cílem Ruska pak je stabilita Asadova režimu. Tyto dva zájmy se navzájem nemusí křížit.

"Samotný Putin se nedávno vyjádřil, že jeho samotného výsledky ruské vojenské intervence v Sýrii překvapily. Zásah pevně usadil Asada zpět u moci, Islámský stát je poražen a Rusko obnovilo svoji image velmoci," uvedl ruský komentátor Dmitrij Trenin z moskevského výzkumného centra Carnegie.

Rusko a Turecko pojí kromě jiného ekonomické zájmy. Turecká vláda i přes kritiku Spojených států a NATO koupila od Ruska protiletadlový obranný systém S-400. Podílí se na stavbě plynovodu Turkish Stream, který povede ruský plyn dále do Evropy.

Pro turecké přímořské investory je z hlediska příjmů důležitá ruská klientela. Právě toto byl problém po tureckém sestřelení ruského letounu v roce 2015. Moskva přerušila leteckou dopravu do Turecka a turistický sektor tlačil na Erdogana, aby se s Putinem usmířil, protože hotely a cestovní kanceláře přicházely o peníze.

K turecké ofenzívě proti syrským Kurdům, která začala 9. října, se Kreml zpočátku vyjadřoval zdrženlivě, ale na rozdíl od zemí Evropské unie ji neodsuzoval. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov řekl, že Turecko má právo na ochranu svých hranic, ale operace musí být časově a teritoriálně omezená.