Dobré zprávy z bašty populistů. Žádný kraj si nezaslouží oplotit, ať už tam dopadnou volby jakkoli
Publikováno: 2.6.2025
GLOSA / Pokaždé, když čas od času zamířím do regionu, v němž jsem strávila prvních osmnáct let života, jsem nervózní. Už se mi tam totiž přihodilo ledacos. Nečekané útoky jenom kvůli tomu, že žiju v Praze, i kvůli mým názorům a hodnotám. Tak jsem se s některými lidmi raději přestala stýkat a poněkud se, zcela jistě nespravedlivě, zatvrdila vůči celému kraji – jedné z bašt populistů v zemi. Když jsem tam o víkendu vyrazila na sraz se spolužáky z gymnázia, které jsem řadu let neviděla, znovu se mě zmocnil ten nepříjemný pocit z toho, co všechno by mohlo sešlost pokazit. Budeme si rozumět? Nepohádáme se kvůli politice? Nebudou rýpat, že v Praze je blaze, zatímco tady to stojí za starou bačkoru? Samozřejmě, že jsme se po maturitě rozjeli do různých částí republiky a někteří i do ciziny. Víc než půlka třídy ale v kraji zůstala. A pak to přišlo. Téma zvané politika bylo nastoleno a mně zatrnulo. Diskutovalo nás pět, kromě mě všichni místní včetně bývalé třídní. Sečteno a podrženo, byla to od nich palba do vlastních řad, do lidí, mezi nimiž musejí žít a kteří jsou ochotni to za kus žvance hodit komukoliv – Babišovi, Okamurovi, Konečné. V této souvislosti zaznělo i slovo póvl. A také rozhodnutí bývalých spolužáků a paní profesorky stýkat se v soukromí pokud možno s těmi, s nimiž jsou názorově na jedné lodi. V nenormálních podmínkách „Ve své bublině neznám nikoho, kdo by…