Doktor na koni křižoval Šumavu. Léčil moderní technikou i zkyslým mlékem, sebe zachránit neuměl
Publikováno: 17.10.2024
HISTORIE / „Člověče, není koně, na němž bys ujel sám sobě,“ stojí na dřevěném pomníku Zdeňka Kostroucha v zaniklé osadě Pustina nad Hartmanicemi na Šumavě. Jeho domov sice síla času a přírodních živlů proměnila v ruiny, příběh svérázného lékaře se však stal legendou a nejen mezi místními lidmi se vypráví dodnes. V člověkem nedotčené krajině, nedaleko Hartmanic na české straně Šumavy, pod vrchem dnes zvaným Březník, se okolo roku 1040 usadil benediktinský mnich Vintíř, německy Gunther. Tento významný muž, důvěrník a rádce tehdejších panovníků našel v jeskyni na vrchu své útočiště jako poustevník a pod kopec chodil k pramenu výborné vody. Místu se začalo říkat Pustina, německy Einöde. Dávno po smrti blahoslaveného mnicha se na zdejších pláních usadili lidé. Zrodila se zde sklářská osada s několika domy, v nichž bydleli pracovití a houževnatí lidé, kteří se nenechali odradit tvrdšími životními podmínkami mnohdy nehostinné Šumavy. Ještě v druhé polovině 19. století tu stálo asi deset domů a žilo několik desítek německy mluvících obyvatel. Smrt staré Šumavy Druhá světová válka, německá okupace a následný odsun německého obyvatelstva otřásly celým krajem. Svět "staré Šumavy" zanikl. Opuštěné domy na Pustině se časem rozpadly, nebo byly později strženy, protože stály ve vojenském prostoru Dobrá voda. Z místní osady přežila pouze hájenka z 19. století, majetek významného českého bankéře Františka Haška. Pod její střechu sem jezdíval i prezident Edvard Beneš a další politické špičky předválečného Československa. Františka Haška roku 1942 popravili nacisté, zbytek rodiny emigroval po převzetí moci komunisty do USA. A hájenka zela prázdnotou, dokud ji neobjevil jistý mladý…