Dva detaily Green Dealu, o kterých se nemluví. Jsou nutné, mohou ale zdražit mnoho věcí
Publikováno: 12.6.2024
NÁZOR / Před eurovolbami se ukázalo, že naši populisté nečetli Zelenou dohodu. Kdyby si tu práci dali, pravděpodobně by získali ještě více křesel, než mají teď. Jejich hlavním tahákem boje s Green Dealem se stala (popravdě trochu sporná) bateriová elektromobilita. V Green Dealu jsou však dvě další novinky, kterými mohli občany strašit mnohem víc. Protože kvůli těm novinkám pravděpodobně zdraží kde co. A ty novinky, na rozdíl od bateriové elektromobility, alternativu nemají. Evropská unie se chlubí, že je uhlíkově nejcivilizovanější částí planety, a že její emise CO2 tvoří jen osm procent globální produkce kysličníku uhličitého. Jde o výpočet s použitím Švindlovy konstanty. Značný podíl emisí CO2 v Číně, Indii a dalších asijských velkoproducentech skleníkových plynů totiž vzniká při výrobě zboží pro EU – jen jsou ty emise offshorované. Kvůli zboží pro Německo či Českou republiku kouří komíny v Asii. Green Deal chce tento stav změnit. Je to nutné, je to správné, ale bude to bolet nás všechny. Bude to totiž drahé – možná dražší než celé pranýřované elektromobily. Green Deal je víc než elektromobilita Proti Green Dealu se z kandidujících stran v eurovolbách vymezila více než polovina. Ovšem jejich hlavním, ne-li jediným terčem byla bateriová elektromobilita – kterou mimochodem Green Deal výslovně nenařizuje. V souladu s ním by totiž byla, podle toho, co je v něm napsáno, i elektromobilita vodíková. A ta by vyřešila nejen základní problémy elektromobility bateriové, ale i základní problém obnovitelných zdrojů energie – jejich neřiditelnost. Přesto – z mně neznámých důvodů – EU a její automobilky sázejí na baterie, ačkoliv asi každý musí vidět, jak je…