Dva filmy z FAMU se dostaly do semifinále studentských Oscarů. Stalo se tak poprvé

#Kultura

Publikováno: 18.7.2019

Animátorka a studentka FAMU Daria Kashcheeva svým krátkometrážním filmem Dcera stihla okouzlit svět. Loutkové drama o vztahu holčičky a otce, které svým nezvyklým stylem připomíná spíše hraná díla současného sociálního realismu než animovaný film, získalo minulý měsíc hlavní cenu na nejprestižnějším festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy.

A nyní se Dcera dostala také do semifinále 46. ročníku studentských Oscarů. Navíc tam není sama, poprvé v historii soutěží ve stejné kategorii, tedy v kategorii mezinárodního animovaného filmu, hned dva snímky z FAMU. Vedle Dcery ještě snímek Pouštět draka Martina Smatany, který ostatně na stejném festivalu získal cenu dětské poroty jako nejlepší film pro děti.

Oba snímky se na Oscarech dostaly mezi 81 děl vybraných z celkem 1615 titulů. Každá škola - pokud je tak jako FAMU členkou CILECT, tedy mezinárodní asociace filmových a televizních škol -  přitom může přihlásit jen jediné dílo. Tím se stala právě Dcera.

"Snímek mohou přihlásit i sami tvůrci či producenti, pokud má za sebou dva takzvaně kvalifikační festivaly," přibližuje Alexandra Hroncová z FAMU, jak se na Oscary dostal také film Pouštět draka. Ten měl premiéru na Berlinale, a vyhrál také cenu na festivalu ve Stuttgartu. "A to stačilo na individuální přihlášku," vysvětluje počátek dosud bezprecendentního úspěchu Hroncová.

Dcera - která vznikla ve spolupráci FAMU a produkční spolučnosti MAURfilm, za podpory Státního fondu kinematografie - uchvátí od prvních vteřin. Kamera tu hledí na spodek batohu, sleduje texturu látky, jemně se pohybuje. A pak se pozvolna přesouvá vzhůru, s chvěním pozoruje hlavu hrdinky, od týla se přesouvá k tváři. Takhle se natáčí ruční kamerou se skutečnými herci. Ale režisérka Kashcheeva téhož pocitu dosahuje tím, že okénko po okénku pohybuje jak svou loutkovou "herečkou", tak kamerou.

Vzniklo tak křehké dílo, zachycující vztah otce a dcery na základě jednoho nedorozumění z minulosti, které se dotýká nejbolestivějších věcí, jaké se mohou odehrát mezi blízkými lidmi. Dílo, které uchvátí nejen pracností svého vzniku, ale především výsledným dojmem. Režisérka dosahuje intimních chvilek, stačí jí jediný záběr na mrkající oko loutky. Navíc dělá věc, kterou si tvůrci realistických hraných dramat nemohou dovolit s takovou lehkostí: mísí tíživý realismus s fantazií, využívá možností animace k hladkým přechodům mezi snem, vzpomínkou a skutečností.

Film Pouštět draka, který vznikl ve spolupráci FAMU, společnosti Bfilms a také s podporou Státního fondu kinematografie, cílí na mladší publikum.

Vypráví však o podobně závažném tématu, byť hravější formou: o chlapci, který se vyrovnává se smrtí dědečka. A tak jako Dcera vyniká ve schopnosti zachytit smutek beze slov, za pomoci výtvarných technik. Kromě smutku však dává prostor i radosti, sdílení společných chvil, zážitkům, které mohou na chvilku povznést do oblak. Přeneseně i doslova. 

Smatana pracuje s loutkami složenými z několika vrstev látky, a tak vnuk může pozorovat, kterak se dědečkovy ruce během společné hry rozlepují a vlají ve větru. Hravá moc animace se tu snoubí s metaforickým zachycením stárnutí a odcházení, když se dědeček doslova ztrácí před očima. Vrstvu po vrstvě.

Oba filmy čekají další cesty po desítkách světových festivalů. "Film Pouštět draka je momentálně přijat na asi 25 festivalů," říká Hroncová a dodává že Dcera je na tom podobně. Oba tak pokračují v šíření dobrého jména české animace po světě. Těží mimo jiné z toho, že jsou podobně univerzálně srozumitelné jako další mezinárodně úspěšný český film Plody mraků režisérky Kateřiny Karhánkové. Ten loni a letos objel přes 150 zahraničních filmových festivalů.