Dvě odpovědi, které říkají o dnešních komunistech úplně všechno. Prý bojují proti přepisování historie
Publikováno: 29.6.2026
NÁZOR / Zatímco o víkendu veřejnost řešila nechutnou exhibici Motoristů sobě ve Strážnici, téměř bez povšimnutí proběhla jiná akce, která jako by vypadla z politického skanzenu. V pražském Domě armády se sešel Český svaz bojovníků za svobodu, tedy organizace dlouhodobě spojovaná s Jaroslavem Vodičkou, bývalým příslušníkem Pohraniční stráže a někdejším agentem Veřejné bezpečnosti. A mezi hosty samozřejmě nechyběli ani prominentní hosté. Třeba místopředseda KSČM Milan Krajča. Milan Krajča na sociálních sítích nadšeně referoval, jak poděkoval ČSBS za boj proti „přepisování historie“, za odpor proti sudetským Němcům, Benešovým dekretům i údajným útokům na českou suverenitu. Starý známý repertoár. Chyběl už jen imperialismus, mandelinka bramborová a Svobodná Evropa. Opravdová podívaná však začala až pod příspěvkem v diskusi na sociální síti. Když mu jeden z diskutujících připomněl, že právě v den sjezdu si Česká republika připomíná výročí popravy Milady Horákové komunistickým režimem, a zeptal se, zda se komunisté aspoň trochu nestydí, možná naivně očekával zřejmě aspoň formální pietu. Nebo alespoň rozpačité mlčení. I to by bylo lepší, nežli to, co předvedl Krajča. Přišla totiž odpověď, která dokonale vystihuje vztah dnešních komunistů k vlastní minulosti. „Ne. Kdo jsem já, abych vás soudil?“ odpověděl Krajča. To není pouhý cynismus, to je přímo učebnicová arogance člověka, který ví, že jeho politická tradice má na svědomí justiční vraždy, ale necítí potřebu se od nich ani symbolicky distancovat. Další diskutující se zeptal: „A byl jste položit věnec k památníku obětí komunismu? To asi ne předpokládám ...“ A Krajča zasmečoval: „Přesně tak!“ Dvě slova. Dva vykřičníky…