Expanzivní Čína a Regionální ekonomické partnerství: středobod globálního obchodu bez pravidel?

<p><img width="647" height="647" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/RCEP3.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Tiger 7253 / RCEP (CC BY-SA 4.0)" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/RCEP3.jpg 647w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/RCEP3-300x300.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/RCEP3-150x150.jpg 150w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/RCEP3-110x110.jpg 110w" sizes="(max-width: 647px) 100vw, 647px" /></p>Počínaje prvním lednem tohoto roku vstoupila v platnost dohoda o Regionálním ekonomickém partnerství. Největší obchodní blok světa má potenciál stát se novým centrem globálního obchodu. Čína jakožto nejdůležitější člen uskupení však může výrazně posílit i své geopolitické zájmy a razit své pojetí mezinárodních právních norem. Regionální ekonomické partnerství (Regional Comprehensive Economic Partnership / RCEP) je multilaterální dohoda sdružující celkem 15 států. Jedná se o všechny členy Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), tedy Brunej, Filipíny, Indonésii, Kambodžu, Laos, Malajsii, Myanmar, Singapur, Thajsko a Vietnam. Toto uskupení doplňují Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Korea a Čínská lidová republika. Státy dohodu podepsaly 15. listopadu 2020 a v platnost vstoupila 1. ledna 2022. Největší ekonomický blok na světě Zpráva Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) o RCEP bez nadsázky referuje jako o „<a href="https://unctad.org/system/files/official-document/ditcinf2021d5_en_0.pdf">novém centru gravitace</a>“. Některá čísla tomuto označení skutečně dávají za pravdu – jedná se o největší obchodní uskupení na světě, které pokrývá více než 30 procent globálního HDP (pro srovnání EU tvoří necelých 18 procent), generuje roční obchod v hodnotě 2,3 bilionu dolarů a její státy souhrnně disponují populací více než 2,3 miliardy lidí. Podle zprávy OSN má dohoda postupně odstranit až 90 procent veškerých tarifů na zboží obchodované v rámci regionu. U některých citlivých či strategických odvětví (například v zemědělství nebo automobilovém průmyslu) se prozatím tržní liberalizace odkládá. Současně má RCEP podpořit zhruba dvouprocentním růstem (zhruba 42 miliardami dolarů) roční export v rámci regionu, a to jak odklonem obchodu z nečlenských zemí, tak i generováním nových obchodních příležitostí. Výhoda participace v RCEP má tedy spočívat ve snížení celních sazeb, snazším řízení dodavatelských řetězců a omezení byrokracie pro mezinárodní obchod v regionu. Projekt se ostatně prezentuje jako ryze ekonomická záležitost, která má pomoci všem zúčastněným státům. Je ovšem otázka, nakolik může ekonomická rovina zastínit diplomatické, politické a strategické zájmy jednotlivých aktérů. Čínská odpověď na Transpacifické partnerství Peking má pochopitelně eminentní zájem o prohloubení a rozšíření svého vlivu jak v rámci RCEP, tak i za jeho hranice. Postavení Číny v regionu však paradoxně posílil svými kroky v posledních letech i Washington. Bývalý americký prezident Donald Trump v duchu hesla <a href="https://www.wsj.com/articles/what-america-first-means-under-trump-is-coming-into-focus-11579469762">America first</a> přenesl pozornost Bílého domu na vnitrostátní záležitosti se snahou o posílení domácího průmyslu, za cenu omezené participace na zahraniční scéně a odstoupení od některých mezinárodních dohod. Stěžejním krokem Trumpovy administrativy v tomto kontextu bylo <a href="https://www.nytimes.com/2017/01/23/us/politics/tpp-trump-trade-nafta.html">vystoupení z tzv. Transpacifického partnerství</a> (Trans-Pacific Partnership, TPP). Tento ekonomický svazek měl původně zahrnovat 12 zemí, a sice čtyři smluvní strany původní Transpacifické dohody o strategickém hospodářském partnerství z roku 2005 (Brunej, Chile, Nový Zéland a Singapur) rozšířené o osm dalších zemí (Austrálii, Kanadu, Japonsko, Malajsii, Mexiko, Nový Zéland, Peru, Singapur, Vietnam a Spojené státy). TPP mělo fungovat jako obchodní pakt s vysokým standardem regulace, včetně ochrany pracovních podmínek, životního prostředí, duševního vlastnictví a dalších norem mezinárodního práva, a de facto tak mělo čelit čínskému modelu globalizace bez pravidel. Dne 4. února 2016 nejvyšší představitelé všech dvanácti států dohodu signovali a její vstup v platnost se očekával nejpozději do dvou let. Prezident Trump se však především kvůli obavám z negativních dopadů na trh práce v USA rozhodl z dohody záhy po svém nástupu vystoupit. Odstoupení Spojených států v lednu 2017 fakticky ukončilo vyhlídky na vstup dohody v platnost v původní podobě. Zbývající státy se však dohodly na podpisu <a href="https://www.piie.com/research/piie-charts/which-countries-are-cptpp-and-rcep-trade-agreements-and-which-want">upravené verze dohody</a>, pojmenované CPTPP (Comprehensive and Progressive Trans-Pacific Partnership), která vstoupila v platnost v prosinci 2018. Na rozdíl od CPTPP se RCEP <a href="https://www.iiss.org/blogs/analysis/2020/11/rcep-trade-deal">příliš nezabývá</a> limitováním průmyslových dotací a specifickou rolí státních podniků, což je téměř jistě výsledkem snahy Pekingu chránit své vlastní nástroje řízení domácí ekonomiky. Čína tak může využít svého robustního postavení v rámci globálních dodavatelských řetězců v kombinaci s masivními politickými zásahy do hospodářství. Generální tajemník Si Ťin-pching ovšem nezahálel a v listopadu 2020 na fóru APEC (Asijsko-pacifického hospodářského společenství) <a href="https://news.cgtn.com/news/2020-11-21/Xi-Jinping-China-will-favorably-consider-joining-CPTPP-VAIqadsySQ/index.html">naznačil</a>, že Peking je otevřený i připojení k CPTPP. Místo vlastní důslednější adaptace na mezinárodní normy by však Čína mohla přistoupit k ohýbání pravidel a neutralizování regulatorních funkcí, podobně jako dlouhodobě činí v případě Světové obchodní organizace, do které vstoupila v roce 2001. Zářným příkladem je <a href="https://sinopsis.cz/volny-obchod-jako-car-papiru/">čínský neformální bojkot</a> australského exportu, především potravin a surovin, kvůli vyostřeným politickým vztahům mezi oběma zeměmi. Harmonické uskupení? Ne tak docela Pokud jde o možná úskalí RCEP pro jeho účastníky, je na místě připomenout, že úvodních fází vyjednávání se účastnila také Indie. Ta se však nakonec v roce 2019 <a href="https://thediplomat.com/2020/12/indias-out-of-rcep-whats-next-for-the-country-and-free-trade/">odmítla připojit</a> kvůli obavám z negativního dopadu dohody na svoji ekonomiku a nemožnosti využít potenciál indického sektoru služeb. Poněkud ambivalentní vztahy s Čínou má také několik členů sdružení ASEAN. Filipíny, Vietnam a Malajsie (v omezené míře též Brunej a Indonésie) vedou s Pekingem dlouhodobé teritoriální spory v oblasti Jihočínského moře. Spor o čínské aktivity ve vodách, které si nárokují i Filipíny, se dostal až ke Stálému rozhodčímu soudu v Haagu. Ten dal v roce 2016 Filipínám zapravdu <a href="https://pca-cpa.org/en/news/pca-press-release-the-south-china-sea-arbitration-the-republic-of-the-philippines-v-the-peoples-republic-of-china/">rozsudkem</a>, podle něhož jsou čínské nároky neoprávněné a nemají oporu v mezinárodním námořním právu. Čína přesto dál v této oblasti dlouhodobě pokračuje ve výstavbě umělých ostrovů a jejich osazování civilní, ale i <a href="https://storymaps.arcgis.com/stories/ed8539753d69434596cc2393a2fa0551">vojenskou technikou</a>. Podobně rozpolcené vztahy má Čína s Jižní Koreou a Japonskem. S Japonskem vede sáhodlouhé <a href="https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2021/696183/EPRS_BRI(2021)696183_EN.pdf">teritoriální spory</a> o ostrovy Tiao-jü (japonsky Senkaku), spolu s výsostnými vodami a vzdušným prostorem k nim náležejícím. Japonská vláda tak paralelně s ratifikací RCEP <a href="https://asia.nikkei.com/Economy/Japan-companies-line-up-for-China-exit-subsidies-to-come-home">ekonomicky pobízela</a> své podniky ke stažení výroby z Číny. V Koreji se zas dlouhodobě ve vlnách objevuje <a href="https://thediplomat.com/2021/09/anti-china-sentiment-and-south-koreas-presidential-race/">protičínský sentiment</a> a kritické ohlasy veřejnosti na aktivity Číny. Tato nedůvěra se ostatně projevila i ve výsledcích nedávných prezidentských voleb. <a href="https://www.politico.com/news/2022/03/09/south-koreas-yoon-suk-yeol-new-president-china-00015960">Nově zvolený jihokorejský prezident</a> Jun Sok-jol se v kampani poměrně ostře vymezoval vůči Číně, upozorňoval na přílišnou servilitu předchozí hlavy státu Mun Če-ina a avizoval užší strategickou spolupráci se Spojenými státy a Japonskem. Peking se již dříve <a href="https://www.reuters.com/article/us-southkorea-usa-thaad-china-idUSKBN16709W">vyjadřoval kriticky</a> k umístění amerického protiletadlového raketového systému THAAD (Terminal High Altitude Area Defense), který je oficiálně určen k detekci a eliminaci raket vypuštěných Severní Koreou, v Jižní Koreji v roce 2017. Samostatnou kapitolou by mohly být <a href="https://foreignpolicy.com/2021/11/09/australia-china-decoupling-trade-sanctions-coronavirus-geopolitics/">dlouhotrvající a gradující spory</a> mezi Čínou a Austrálií. Obě země spojují významné obchodní vazby a značná část australského exportu (především komodit, jako je železná ruda, uhlí a plyn) směřuje právě do ČLR. Čínský průmysl potřebuje pro udržení svého růstu masivně importovat tyto strategické suroviny a zajistit si politickou náklonnost v dodavatelských zemích. Peking proto pro posílení vlivu v zemi neváhá nasadit i <a href="https://www.republicworld.com/world-news/china/chinas-ccp-most-active-in-trying-to-influence-australian-politics-covertly-report.html">vlivové operace a praktiky za hranou zákona</a>. Dalším faktorem vyostřujících se vztahů mezi oběma zeměmi jsou veřejné výstupy <a href="https://www.aspi.org.au/">Australského institutu pro strategickou politiku</a> (ASPI), který je Pekingu se svými výzkumnými aktivitami zaměřenými mimo jiné na současný čínský režim a jeho aktivity na domácí i mezinárodní scéně dlouhodobě <a href="https://www.abc.net.au/news/2020-10-14/documentary-accuses-aspi-abc-of-driving-anti-china-sentiment/12765972">trnem v oku</a>. Jako symbolické vyjádření nedůvěry Canberry vůči Pekingu lze vnímat uzavření trojstranného bezpečnostního paktu <a href="https://www.whitehouse.gov/briefing-room/statements-releases/2021/09/15/joint-leaders-statement-on-aukus/">AUKUS</a> (v září 2021), který sdružuje Austrálii, Velkou Británii a Spojené státy. Na podobné bázi jako AUKUS funguje také <a href="https://www.cfr.org/in-brief/quad-indo-pacific-what-know">Čtyřstranný bezpečnostní dialog</a> (QUAD), který od roku 2017 propojuje Austrálii, Indii, Japonsko a USA. Obě platformy jsou vnímány jako protiváha potenciální čínské expanze v Indopacifiku a nástroj k zajištění bezpečnosti v regionu. Cui bono? Přínosy rostoucí ekonomické liberalizace v regionu nemusí být v celém bloku rozloženy rovnoměrně. Robert Ward z International Institute for Strategic Studies <a href="https://www.iiss.org/blogs/analysis/2020/11/rcep-trade-deal">uvádí</a>, že RCEP může přinést větší benefity vyspělým ekonomikám, jako je právě Čína, Korea a Japonsko, spíše než například zemím ASEAN, které jsou již dobře propojeny obchodními dohodami s trojicí zemí východní Asie. Japonsko potenciálně může fungovat jako vyvažující aktér čínského vlivu v rámci uskupení, Ward je však současně přesvědčen, že dohoda je pro Čínu významnou geopolitickou výhrou, a dodává: „[RCEP] posiluje vzájemnou hospodářskou závislost Asie. Těsnější integrace tak přivede region blíže k čínskému hospodářskému orbitu. Peking využije své síly jako zdaleka největší ekonomika regionu k tomu, aby měl vliv na regulaci a stanovování norem v rámci bloku, jak se o to již výslovně snaží v zemích zahrnutých do své iniciativy Pás a stezka [BRI].“ Nutno podotknout, že Čína je již nyní největším nebo druhým největším trhem pro všechny země v regionu a také jejich klíčovým odběratelem. Zajímavé jsou však rozdíly mezi jednotlivými zeměmi RCEP co do obchodní závislosti na ostatních členech. Zatímco v případě ČLR import a export v rámci regionu představuje 39 a 27 procent, Laos na zbývajících státech závisí z více než 90 procent v obou směrech obchodu. Za zmínku stojí také potenciální negativní dopady pro nečlenské země. V absolutních číslech může omezení exportu podle zprávy OSN nejznatelněji dopadnout na Evropskou unii, Spojené státy a také Tchaj-wan, z něhož neúčast na RCEP činí jakéhosi regionálního „odpadlíka“. Nicméně je třeba dodat, že v procentuálním poměru k celkovému objemu vývozu čelí největšímu ohrožení Bangladéš (12 %), Pákistán (4 %) a Srí Lanka (3 %). Nůžky mezi členskými a nečlenskými zeměmi se mohou rozevírat i vlivem přímých zahraničních investic do regionu, sdílením technologií a strukturální transformací průmyslu. Účastníci dohody pravděpodobně věří, že i přes větší integraci v oblasti obchodu budou schopni nadále udržovat a snad i posilovat mantinely pro geopolitický růst Číny. Přesto nelze vyloučit riziko, že Čína jakožto dominantní zástupce v tomto uskupení může využít svůj ekonomický vliv a propojit ho s dalšími mocenskými nástroji. Hranice mezi intenzivní ekonomickou integrací a novodobým geopolitickým tributárním systémem totiž <a href="https://asiatimes.com/2021/12/rcep-between-geopolitics-and-geo-economics/">může být tenčí</a>, než se na první pohled zdá. RCEP v kontextu globální čínské expanze Podle některých <a href="https://www.afronomicslaw.org/category/analysis/geopolitical-impact-rcep-another-feather-chinese-crown">pozorovatelů</a> má RCEP potenciál nabourat dosavadní asijský regionalismus a posloužit jako základna pro vytvoření světového ekonomického řádu založeného na tzv. „globálním jihu“. Ten by stál v opozici vůči „globálnímu severu“, primárně utvářenému Spojenými státy a Evropou na bázi Brettonwoodského systému založeného po druhé světové válce. V souvislosti s RCEP a obchodem mezi Čínou a státy ASEAN se diskutuje také o možném <a href="https://www.rsis.edu.sg/rsis-publication/rsis/chinas-central-bank-digital-currency-what-it-means-for-asean/#.YkoDbt8zVPY">využití digitálního jüanu</a> neboli virtuální měny emitované Čínskou lidovou bankou, která může mít potenciál nabourat globální monetární a finanční mechanismy a dále <a href="https://sinopsis.cz/kazda-mince-ma-dve-strany-i-futuristicky-digitalni-juan/">posílit roli Pekingu</a> v této doméně. Digitální jüan se stává aktuální také v souvislosti s <a href="https://www.bloomberg.com/opinion/articles/2022-02-27/china-s-digital-yuan-could-get-a-boost-from-putin-s-war-in-ukraine">obcházením sankcí </a>uvalených mezinárodním společenstvím na Rusko v souvislosti s jeho válečným tažením proti Ukrajině. Čína se současně chopila příležitosti a zaplňuje mocenské vakuum i v jiných částech světa. Příkladem budiž odchod aliančních vojsk v čele se Spojenými státy z Afghánistánu v srpnu loňského roku, kde Peking <a href="https://sinopsis.cz/peking-a-taliban-nastoli-kontroverzni-spojenectvi-novy-mocensky-rad-v-afghanistanu/">náležitě využil</a> situace a se zástupci Tálibánu začal o spolupráci a investicích vyjednávat ještě před jeho územními a politickými zisky. Současně nelze přehlédnout také rostoucí vliv Číny v mezinárodních institucích, který prosazuje jak otevřeně před zraky světové veřejnosti, tak i <a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-zakulisni-hry-ciny-se-zapadem-cista-neni-ani-osn-188563">zákulisními a mnohdy nezákonnými cestami</a>. Ve <a href="http://www.gov.cn/xinwen/2021-11/22/content_5652461.htm">svém projevu</a> k třicetiletému výročí kooperace mezi Čínou a ASEAN v listopadu 2021 generální tajemník Si Ťin-pching zdůrazňoval vznešené ideály vzájemného porozumění, mnohostranného úsilí a především win-win spolupráce. Ta se za současného vedení stala už v podstatě jakousi mantrou čínské zahraniční politiky. Podle něj se Čína tvrdě staví proti „hegemonismu“ a silové politice a dbá na to, „aby nečinila ostatním tak, jak nechce, aby oni činili jí“. Otázkou je, nakolik jsou tyto proklamace v souladu s represivní etnickou politikou v <a href="https://sinopsis.cz/tag/tibet/">Tibetu</a> či <a href="https://sinopsis.cz/tag/sin-tiang/">Sin-ťiangu</a>, změnami politického a právního systému v <a href="https://sinopsis.cz/tag/hongkong/">Hongkongu</a>, asertivním vystupováním v <a href="https://sinopsis.cz/tag/jihocinske-more/">Jihočínském moři</a> či gradující agresivní rétorikou vůči <a href="https://sinopsis.cz/tag/tchaj-wan/">Tchaj-wanu</a>. Je zřejmé, že Čína vnímá RCEP jako součást rozsáhlejší matrice obchodních dohod a projektů. Prorežimní média jako Global Times se netají tím, že RCEP je nanejvýš kompatibilní s čínskými zájmy v rámci iniciativy Pás a stezka. Přestože tedy RCEP není zdaleka jedinou oblastí zájmu Pekingu, lze na něj do jisté míry pohlížet jako na jeden ze základních stavebních kamenů potenciálního sinocentrického světového řádu, v jehož rámci by čínské vedení mohlo důsledně prosazovat vizi <a href="https://sinopsis.cz/sinopis/spolecenstvi-sdileneho-osudu-lidstva/">společenství sdíleného osudu lidstva</a>.