Falešné dilema. Bez ekologické modernizace se Rusku neubráníme
Publikováno: 20.7.2024
KOMENTÁŘ / Česká veřejná debata se přinejmenším počínaje eurovolbami ubírá naprosto zavádějícím směrem. Začíná v ní dominovat představa, že válka na Ukrajině a obecně zhoršující se bezpečnostní prostředí v Evropě údajně znamenají důvod „odmítnout grýndýl“ a zablokovat evropskou ekologickou transformaci. Ve skutečnosti ale bez vážně míněné ekologické transformace české ekonomiky žádné reálné nezávislosti na Rusku nedosáhneme. Česko rozhodně není reálně nezávislé na Rusku, jestliže ve třetím roce ruské totální invaze na Ukrajinu odsud stále dováží většinu ropy i zemního plynu a jestliže v Bruselu lobbuje za výjimky na dovoz ruské oceli. Cesta, jak se ze závislosti na Rusku dostat, je nikoliv náhodou také cestou, jak posunout ČR mezi opravdu vyspělé země, jejichž podniky produkují zboží s velkou mírou přidané hodnoty. Předpokládá značnou míru zhodnocení dovážených energetických surovin a materiálů, tak aby efektivita umožnila pracovat i se vstupy pořizovanými za vyšší ceny. V současnosti snad existuje deklarovaný politický záměr, fakta však hovoří jiným jazykem. Vládní politici ujišťují voliče, že prý závislost na ruských dodávkách byla překonána. Ve skutečnosti ruský zemní plyn tvoří přes 60 % celkové spotřeby, podíl ruské ropy pak až 66 %. A výrobní podniky křičí, že se údajně neobejdou bez ruské oceli na výrobu tlustých plechů. Kdyby české výrobní podniky ve větší míře nabízely špičkové průmyslové zboží obsazující segment trhu s omezenou konkurencí, cena by nebyla jediným faktorem jejich úspěšnosti. Pokud však nabízejí totéž, co mohou téměř stejně dobře nebo snad i zcela srovnatelně, avšak levněji vyrobit podniky sídlící v Rumunsku či Bulharsku, přes nárůst…