Fanatický duchovní o fotbale: Kdo se raduje po gólu, zaslouží si plivnout do tváře

<p><img width="1652" height="956" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/ccc-55.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Pixabay/Comfreak" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/ccc-55.jpg 1652w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/ccc-55-300x174.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/ccc-55-1024x593.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/ccc-55-768x444.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/ccc-55-1536x889.jpg 1536w" sizes="(max-width: 1652px) 100vw, 1652px" /></p>Je pozoruhodné, jak může bigotní náboženská víra (a to jakákoliv) naložit s tak obyčejnou věcí, jakou je fotbal. Tedy hrou, jíž se po celém světě věnují miliony dospělých i dětí. Na závadu jsou nejen pravidla – postranní čáry, počet hráčů nebo samotná existence rozhodčího –, či branky, ale i tolik oblíbené oblékání dresů se jmény fotbalových hvězd. Ukázkovým příkladem je fatva (nábožensko-právní stanovisko či dobrozdání učence, jež zkoumá, zda je to či ono jednání v souladu s islámem) vydaná v srpnu 2005 v Saúdské Arábii. Kdo přesně je jejím autorem, zůstává přitom dodnes nejasné, některé zdroje hovoří o šejkovi jménem Abdallah Al-Najdi. V dokumentu, který nemá v sunnitském islámu váhu závazného příkazu (jako v případě šíitů), ale jen doporučení, se mimo jiné píše: „Nehrajte fotbal na hřišti ohraničeném čarami, protože to je způsob nevěřících…“ Nepoužívejte „terminologii zavedenou nevěřícími a polyteisty, jako například faul, pokutový kop, rohový kop a gól. Ten, kdo tyto výrazy vysloví, by měl být potrestán, pokárán, vyloučen ze hry…“ Ten, kdo zraní protihráče, „nedostane žlutou ani červenou kartu, ale případ bude… posuzován podle muslimského práva. Zraněný hráč musí uplatnit svá práva podle šaríe, jak je uvedeno v koránu…“ Nehrajte ve stejném počtu hráčů jako „nevěřící, židé, křesťané a zejména podlá Amerika. Jinými slovy, nesmí hrát jedenáct hráčů. Zvolte větší nebo menší počet.“ „Hrajte v normálním oblečení nebo v dišdaších (tradiční dlouhá košile sahající ke kotníkům; pozn. red.) nebo v něčem podobném, ale ne v barevných trenýrkách a očíslovaných dresech. Trenýrky a dresy nejsou vhodným oblečením pro muslimy. Jsou to oděvy nevěřících a Západu.“ „Nehrajte 45 minut, jak je zvykem u židů, křesťanů a ve všech zemích nevěřících a ateistů… Musíte být jiní než nevěřící, odchýlit se od jejich cesty a v ničem je nenapodobovat.“ Nerozdělujte hru „na dvě části, ale hrajte v kuse nebo ji rozdělte na tři části, abyste se odlišili od hříšných a vzpurných, nevěřících a polyteistů“. Nedopusťte, aby se na hřišti pohyboval někdo, „kdo sleduje hráče a říká se mu rozhodčí, protože po zrušení mezinárodních pravidel, jako je faul, pokutový kop, rohový kop a tak dále není jeho přítomnost potřeba“. Pokud někdo vstřelí gól, a pak „se rozběhne, aby za ním jeho spoluhráči běželi a objímali ho, jako to dělají hráči v Americe a Francii, měli byste mu plivnout do tváře, potrestat ho a pokárat, neboť co má radost, objímání a líbání společného se sportem?“ Z fotbalové branky sejměte břevno. „Jinými slovy vyjměte příčný sloupek nebo tyč…, aby se branka nepodobala tomu, co je zvykem u nevěřících, a abyste porušili despotická mezinárodní pravidla fotbalu.“ Pokud splníte uvedená pravidla a podmínky, pamatujte, že nehrajete kvůli výsledku, ale „s úmyslem zlepšit svou fyzickou zdatnost za účelem džihádu pro Alláha a připravit se na dobu, kdy bude džihádu zapotřebí. Člověk by neměl ztrácet čas oslavováním falešného vítězství“. Je třeba říct, že naprostá většina saudských duchovních, včetně nejvyšších náboženských autorit fatvu odmítla s tím, že „muslimské náboženské právo umožňuje hrát fotbal podle mezinárodních pravidel“. Autory fatvy dokonce označili za zločince, kteří zasévají jed do společnosti. Radikální odsudky fotbalu tím ale neskončily. Obvykle jsou motivovány a zdůvodněny Mohamedovým výrokem o tom, že „kdokoli napodobuje skupinu lidí, stává se jedním z nich“. Vlivný saúdský duchovní Abd al-Rahman al-Barrak označil fotbal za „matku všech zločinů“. Tato hra je podle něj součástí židovského spiknutí proti muslimům, jež je má vzdálit od Alláha a zviklat jejich morálku. Zároveň vede k „neopodstatněným projevům radosti“. V květnu 2014 vydal tento šejk fatvu, v níž prohlásil, že fotbal plodí „ohavné činy, jež jsou v rozporu s náboženstvím, jako je přátelství s nevěřícími a jejich obdiv. Jedním z takových projevů je obdiv fotbalistů z nevěřících týmů, jejich chválení a uctívání slovem i skutkem…“ „To znamená,“ uzavírá šejk Abd al-Rahman al-Barrak, že „je zakázáno chválit nebo oslavovat nevěřící (fotbalisty)…“ Nošením dresů se jmény fotbalových hvězd se na svém youtube kanálu zabýval v lednu 2018 i newyorský duchovní Muhammad Ibn Muneer, podle něhož je „nepřípustné nosit fotbalové dresy, na nichž jsou jména nemuslimů.“ Navzdory názorům několika radikálních duchovních oblékají miliony dětí v islámských zemích dresy se jmény evropských nebo jihoamerických hvězd, fotbal hrají na hřišti ohraničeném čarami, branky mají břevno, po gólu se hráči radují a rozhodčí trestají fauly nikoli podle islámského práva šaría, nýbrž trestným kopem a žlutou kartou. Příští mistrovství světa se ostatně koná za rok v Kataru.

#Hlavní stránka #Zajímavosti #fotbal #pravdla islámu #Západ

Publikováno: 29.6.2021

Je pozoruhodné, jak může bigotní náboženská víra (a to jakákoliv) naložit s tak obyčejnou věcí, jakou je fotbal. Tedy hrou, jíž se po celém světě věnují miliony dospělých i dětí. Na závadu jsou nejen pravidla – postranní čáry, počet hráčů nebo samotná existence rozhodčího –, či branky, ale i tolik oblíbené oblékání dresů se jmény fotbalových hvězd. Ukázkovým příkladem je fatva (nábožensko-právní stanovisko či dobrozdání učence, jež zkoumá, zda je to či ono jednání v souladu s islámem) vydaná v srpnu 2005 v Saúdské Arábii. Kdo přesně je jejím autorem, zůstává přitom dodnes nejasné, některé zdroje hovoří o šejkovi jménem Abdallah Al-Najdi. V dokumentu, který nemá v sunnitském islámu váhu závazného příkazu (jako v případě šíitů), ale jen doporučení, se mimo jiné píše: „Nehrajte fotbal na hřišti ohraničeném čarami, protože to je způsob nevěřících…“ Nepoužívejte „terminologii zavedenou nevěřícími a polyteisty, jako například faul, pokutový kop, rohový kop a gól. Ten, kdo tyto výrazy vysloví, by měl být potrestán, pokárán, vyloučen ze hry…“ Ten, kdo zraní protihráče, „nedostane žlutou ani červenou kartu, ale případ bude… posuzován podle muslimského práva. Zraněný hráč musí uplatnit svá práva podle šaríe, jak je uvedeno v koránu…“ Nehrajte ve stejném počtu hráčů jako „nevěřící, židé, křesťané a zejména podlá Amerika. Jinými slovy, nesmí hrát jedenáct hráčů. Zvolte větší nebo menší počet.“ „Hrajte v normálním oblečení nebo v dišdaších (tradiční dlouhá košile sahající ke kotníkům; pozn. red.) nebo v něčem podobném, ale ne v barevných trenýrkách a očíslovaných dresech. Trenýrky a dresy nejsou vhodným oblečením pro muslimy. Jsou to oděvy nevěřících a Západu.“ „Nehrajte 45 minut, jak je zvykem u židů, křesťanů a ve všech zemích nevěřících a ateistů… Musíte být jiní než nevěřící, odchýlit se od jejich cesty a v ničem je nenapodobovat.“ Nerozdělujte hru „na dvě části, ale hrajte v kuse nebo ji rozdělte na tři části, abyste se odlišili od hříšných a vzpurných, nevěřících a polyteistů“. Nedopusťte, aby se na hřišti pohyboval někdo, „kdo sleduje hráče a říká se mu rozhodčí, protože po zrušení mezinárodních pravidel, jako je faul, pokutový kop, rohový kop a tak dále není jeho přítomnost potřeba“. Pokud někdo vstřelí gól, a pak „se rozběhne, aby za ním jeho spoluhráči běželi a objímali ho, jako to dělají hráči v Americe a Francii, měli byste mu plivnout do tváře, potrestat ho a pokárat, neboť co má radost, objímání a líbání společného se sportem?“ Z fotbalové branky sejměte břevno. „Jinými slovy vyjměte příčný sloupek nebo tyč…, aby se branka nepodobala tomu, co je zvykem u nevěřících, a abyste porušili despotická mezinárodní pravidla fotbalu.“ Pokud splníte uvedená pravidla a podmínky, pamatujte, že nehrajete kvůli výsledku, ale „s úmyslem zlepšit svou fyzickou zdatnost za účelem džihádu pro Alláha a připravit se na dobu, kdy bude džihádu zapotřebí. Člověk by neměl ztrácet čas oslavováním falešného vítězství“. Je třeba říct, že naprostá většina saudských duchovních, včetně nejvyšších náboženských autorit fatvu odmítla s tím, že „muslimské náboženské právo umožňuje hrát fotbal podle mezinárodních pravidel“. Autory fatvy dokonce označili za zločince, kteří zasévají jed do společnosti. Radikální odsudky fotbalu tím ale neskončily. Obvykle jsou motivovány a zdůvodněny Mohamedovým výrokem o tom, že „kdokoli napodobuje skupinu lidí, stává se jedním z nich“. Vlivný saúdský duchovní Abd al-Rahman al-Barrak označil fotbal za „matku všech zločinů“. Tato hra je podle něj součástí židovského spiknutí proti muslimům, jež je má vzdálit od Alláha a zviklat jejich morálku. Zároveň vede k „neopodstatněným projevům radosti“. V květnu 2014 vydal tento šejk fatvu, v níž prohlásil, že fotbal plodí „ohavné činy, jež jsou v rozporu s náboženstvím, jako je přátelství s nevěřícími a jejich obdiv. Jedním z takových projevů je obdiv fotbalistů z nevěřících týmů, jejich chválení a uctívání slovem i skutkem…“ „To znamená,“ uzavírá šejk Abd al-Rahman al-Barrak, že „je zakázáno chválit nebo oslavovat nevěřící (fotbalisty)…“ Nošením dresů se jmény fotbalových hvězd se na svém youtube kanálu zabýval v lednu 2018 i newyorský duchovní Muhammad Ibn Muneer, podle něhož je „nepřípustné nosit fotbalové dresy, na nichž jsou jména nemuslimů.“ Navzdory názorům několika radikálních duchovních oblékají miliony dětí v islámských zemích dresy se jmény evropských nebo jihoamerických hvězd, fotbal hrají na hřišti ohraničeném čarami, branky mají břevno, po gólu se hráči radují a rozhodčí trestají fauly nikoli podle islámského práva šaría, nýbrž trestným kopem a žlutou kartou. Příští mistrovství světa se ostatně koná za rok v Kataru.