Fanatický padouch, nebo národní hrdina? Před 600 lety zemřel Jan Žižka z Trocnova a Kalicha
Publikováno: 21.10.2024
Právě uplynulo 600 let od okamžiku, kdy 11. října 1424 zemřel poblíž Přibyslavi husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova a Kalicha. Byl to padouch, nebo hrdina? Katolická a protestantská mytologie se o to intenzivně svářily a jisté zvláštní smíření v české společnosti nastalo až v časech národní a občanské emancipace v 19. století. Tehdy se vzedmula první vlna žižkomanie utvářející představu o Žižkovi jakožto esenci češství. Z jeho života a myšlení neznáme mnoho detailů, ovšem mnohem barvitější je jeho „druhý život“, neboť se stal součástí českého národního mýtu. Jenže pro část české společnosti, která dosud vychází ze zjednodušených konstruktů komunistického školství, mohou být některá fakta o Žižkovi a husitství opravdovým šokem. Žižka totiž nebyl „husita“, neboť něco jako „husitství“, striktně vzato, neexistovalo. Označení „husita“ bylo papežskou nadávkou pro reformní křesťany, nejen Čechy, kteří se v nějaké formě hlásili k Janu Husovi jako Kristovu mučedníku. Hejtman Jan Žižka je spojen s Táborem, což je název, jenž nijak nesouvisí s tábořením, v Česku tak oblíbeným, ale s biblickou horou Thabor v Galileji. Tábor představoval samostatnou církev s vlastním biskupem, která se věroučně lišila od české církve podobojí, k níž se v Českém království hlásila většina obyvatel. Křesťanský rytíř, nebo vrah? O tom, jak Žižka přemýšlel, mnoho nevíme, známe jen několik jeho listů, jež kdysi nadiktoval. Ovšem na základě jeho činů můžeme konstatovat, že se v duchu starozákonního hrdiny Judy Makabejského považoval za vůdce Božích bojovníků, válčících ve svaté válce proti Antikristu. Nebyl to boj Čechů proti církvi, nýbrž boj křesťanů pravých proti falešným. Tak to alespoň viděl sám Žižka. Šlo o eschatologický zápas, v němž nebylo místo pro humanitu, jak ji chápeme dnes. Ani památková péče samozřejmě neexistovala, takže všeobecná…