Farářův konec: fraška Josefa Škvoreckého v režii Evalda Schorma „o světě po Únoru“
Publikováno: 4.5.2025
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Původně měl roli pronásledovaného „mlčenlivého hosta“ ve filmu Jana Němce O slavnosti a hostech (1966) sehrát spisovatel Josef Škvorecký (1924–2012). Pak ho Němec nahradil svým režisérským kolegou Evaldem Schormem (15. 12. 1931 – 14. 12. 1988) a Škvoreckému ponechal, navzdory jeho přesvědčení, že „úloha je němá, tak bych to snad byl, vzdor své inteligenci, zvládl,“ jen roli anonymního jedlíka u venkovní hostiny. Zato tím tak způsobil něco úplně jiného: právě na tomhle natáčení vyprávěl totiž Škvorecký Schormovi příběh, který se pak stal základem jejich společného filmu Farářův konec (1968). Podle Škvoreckého „osobní historie českého filmu“ Všichni ti bystří mladí muži a ženy (anglicky 1971, česky 1991) kdysi se Schormem slíbili herecké a tehdy i manželské dvojici Janě Brejchové a Vlastimilu Brodskému, že jim dají společnou příležitost ve filmové komedii, kterou Škvorecký napíše a Schorm zrežíruje. Volba námětu padla po jistých průtazích na „surreálně neskutečnou“ novinovou zprávu z 50. let: „Historku podvodníka, který se nastěhoval do opuštěné fary kdesi v Orlických horách a asi tři čtvrtě roku udržoval nadšené farníky bezprizorné farnosti v iluzi, že mají velebného pána.“ To už cituji z textu, který mi poslal Škvorecký v roce 2007 do pamětní publikace Mlčenlivý host Evald Schorm (2008). Vymyšlená skutečnost V titulcích je film uveden jako „fraška Josefa Škvoreckého“ a toto žánrové označení ho také asi nejpřesněji charakterizuje. „Všechno je čistě podle skutečnosti a naprosto vymyšleno,“ hlásá principál (Pavel Bošek) potulného panoptika a uprostřed mumraje na vesnické pouti představuje ve stylu kramářských písní dva hlavní aktéry děje: kantora (Jan…