Farizejství v přímém přenosu. Schillerová uctívá oběti nacismu, ale vlastní spojence přehlíží
Publikováno: 14.6.2026
NÁZOR / Alena Schillerová na sociálních sítích připomněla výročí vyhlazení Lidic slovy: „Lidice. Trvalá připomínka nacistických brutálních vražd. 340 mrtvých. Symbol pro další obce s podobným osudem jako Ležáky, Ploština, Prlov, Vařákovy Paseky, Javoříčko a Český Malín. Hlubokou úctu všem obětem. Čest jejich památce. Nezapomínejme.“ Na podobných slovech by nebylo nic kontroverzního. Naopak. Památka obětí nacistické brutality si pietu zaslouží vždy a bez výhrad. Problém nastává ve chvíli, kdy se z pietních gest stává pouhá politická dekorace. Schillerová vyzývá, abychom nezapomínali na zločiny nacismu. Zároveň však její politický tábor bez větších rozpaků spolupracuje s SPD Tomia Okamury, která dlouhodobě vyhledává kontakty s evropskou krajní pravicí a netají se sympatiemi k německé AfD. Těžko se pak ubránit dojmu, že vzpomínka na oběti totality slouží spíše jako povinný rituál než jako skutečně prožívaná hodnota. Ještě nápadnější je kontrast mezi slavnostními slovy o úctě a tolerancí k politickým spojencům, kteří opakovaně vyvolávají kontroverze výroky či gesty pohybujícími se na hraně demokratické politické kultury. Pokud někdo hovoří o odkazu Lidic, měl by být mimořádně citlivý na každé koketování s extremistickou rétorikou. Nejen tehdy, když se to hodí do výročního kalendáře. Právě v tom spočívá podstata farizejství. Ne v tom, že si politik připomene tragédii. Ale v tom, že jedním dechem skládá hold obětem nacismu a druhým omlouvá, nebo dokonce přehlíží politické spojenectví s lidmi, kteří svou rétorikou a vazbami posouvají hranice toho, co bylo ještě nedávno nepřijatelné. Pieta není fotografie na sociální síti. Není to dobře načasovaný status. Je to…