Fatální chyba. Proč očekáváme od Ukrajiny nemožné, a kdo za to platí
Publikováno: 4.4.2024
NÁZOR / Již déle než dva roky vzdorují Ukrajinci plnohodnotné ruské agresivní válce. Podařilo se jim zastavit prvotní ruský nápor, ba dokonce osvobodili i část svého, dříve okupovaného území. Ve světle jejich úspěchů se ale vytrácí realistický pohled na poměr sil obou zemí, což je velice nebezpečné. V první řadě proto, že od napadené země očekáváme výsledky, jako by bojovala se sobě rovným soupeřem. V té druhé proto, že ve chvíli, kdy naše nerealistická očekávání nejsou splněna, cítíme se zrazeni. Nic z toho přitom není chyba Ukrajinců. To jen my jsme pozapomněli na výchozí parametry této války. Ukrajinská protiofenziva zaostala za očekáváním Západu. Jejím jednotkám se nepodařilo prorazit a přerušit tzv. pozemní most na Krym, který vede územím jižní Ukrajiny. Rusko nakumulovalo na okupovaných územích ohromnou sílu vojáků i zbraní a připravuje letní ofenzivu. Ukrajinci říkají, že nemají dostatek prostředků k tomu, aby s jistotou dokázali Rusy zastavit. Diskuze o tom, kolik tanků a dělostřeleckých granátů ještě budou potřebovat, aby „Rusy porazili“, je důležitá, zároveň však zastírá důležitý fakt. Vytkli jsme si ho před závorku, jako by ani neexistoval. Bereme ho jako samozřejmost, zapomínáme na něj a divíme se, když se projeví, jako bychom o něm nikdy neslyšeli. Ukrajina se brání proti obrovské velmoci, takové, které nebylo schopno vzdorovat ani nacistické Německo v dobách, kdy okupovalo takřka celou kontinentální Evropu a maximálně využívalo její průmyslový a vojenský potenciál. Zdroje této velmoci jsou takřka bezměrné a její vztah k lidskému životu je, řekněme, rezervovaný. Tomuto molochu, sjednocenému pod…