Fenomén člověka. Nad dílem filosofa Pierra Teilharda de Chardin
Publikováno: 15.7.2024
ESEJ / Francouzský teolog, filosof a paleontolog ve svém díle „Vesmír a lidstvo“ (v originále „Le Phénomène Humain“), jež napsal koncem třicátých let minulého století (vyšlo posmrtně v roce 1955), upozorňuje na zajímavý fenomén, jehož si v rámci evoluce je možné všimnout. A tím je, nebudu vás napínat, fenomén člověka. Musím se přiznat, že jako člověk pocházející z poměrů ryze ateistických, jsem podlehla dojmu, že křesťanská myšlenková tradice vyzdvihující člověka nad ostatní živé bytostí, je vědecky chatrně podložená (což mnozí považují za velmi důležité), a že slouží v zásadě k upevnění představy, že je to právě člověk, jeho kultura a myšlení, kdo jsou vyvolení, aby ovládali okolní svět, a že jejich hlavním argumentačním strážcem je „koncept boha“, což se v naší ateistické rodině příliš nenosilo. Toť k mému prvotnímu (rodinnému) východisku. Nebudu zastírat, že současný filosofický diskurz takzvaného posthumanismu a objektově orientované ontologie mě v tomto přesvědčení pouze utvrdil. A jako velkou milovnici zvířat a zavilou pejskařku, uvrhl směrem až téměř militantního charakteru, a (jak níže uvidíme) z falešného přesvědčení, že všechny živé bytosti jsou si rovny, a tedy tu mají mít stejná práva, a že tu mají stejný „účel“, uvrhl různými zákruty intelektuální kaše i do časté deprese. S teleologií (tj. s filosofickým zkoumáním účelnosti a cílů lidského jednání; řecky „telos“ znamená „cíl“) jsem vůbec jako „správný ateista“ měla problém, a tudíž i se smyslem života vůbec. Naštěstí se mi jako zázrakem, jak to často bývá, dostala do rukou kniha „Vesmír a lidstvo“. Pokoušet se shrnout hloubku a obsáhlost…