Fenomén „smradlavého skunka“ v dnešní české politice
Publikováno: 30.1.2024
KOMENTÁŘ / Aby bylo jasno, nemyslím tím žádnou konkrétní osobu (která by mne případně mohla žalovat). Nýbrž pouze jev, který se v naší politice uplatňuje v různých variantách a vytváří zejména na půdě Poslanecké sněmovny PČR a v médiích neodmyslitelnou součást našeho dnešního politického koloritu. Patří mu velká zásluha o to, že dnes žijeme v „Nových pořádcích“, které někdy přibližně v roce 2013 nahradily „Pořádky staré“, kdy nám vládli politici, co nemakali a kradli. „Staré pořádky“, jak o nich mluvívá Andrej Babiš, tj. dobu od listopadu 1989 do zhruba podzimu 2013, přitom já na rozdíl od pana Babiše nazývám „polistopadovou demokracií“, hlásím se k ní a trochu melancholicky na ni vzpomínám. Zato v babišovských „Nových pořádcích“, v nichž, ač si to nepřipouštíme, stále ještě žijeme a nevypadá to, že z nich hned tak vypadneme, se život pro méně otrlé osoby stává čím dál tím nesnesitelnějším. Naivní idealisté (a taky já) se po listopadu 1989 domnívali, že nastává doba obnovy demokratických svobod a vůbec obnovy demokracie, kterou lidé mého věku znali jen z více či méně mlhavých vzpomínek těch starších. Tuto lepší minulost nám kdysi dávno zastínila nejprve léta Protektorátu Čech a Moravy, pak v letech 1945–8 postupná a nedůstojná kapitulace české politiky a inteligence před bolševismem a cílená destrukce vzpomínek na „buržoazní republiku“ z let 1918-1938. (Nešlo přitom o to, abychom tu lepší minulost adorovali, i ona měla své mouchy, a docela velké, ale abychom se ne ni dívali svobodně, což ovšem znamená spravedlivě a od případu k případu i kriticky. Lidé, kteří by to měli umět, většinou nedokázali pořádně…