Fico jako schopný politik? Radost v Kremlu, smutek poctivých demokratů
Publikováno: 5.10.2023
NÁZOR / V souvislosti s analyzováním slovenských voleb slýchám toto hodnocení z úst řady komentátorů, ale i politiků či politologů velmi často. Bezesporu výsledky Roberta Fica opravňují k takovému hodnocení. Podobné hodnocení jsme si mnohdy vyslechli i na adresu Andreje Babiše, či Viktora Orbána. Nicméně mi často chybí i vyřčení zásadního aspektu tohoto úspěchu – ten totiž tkví v tom, a to nejen u těchto dvou pánů, že jsou schopní všeho. V čem tedy vězí údajné schopnosti? V používání lží, brutální dehonestaci soupeřů, ale třeba i zpochybňování novinářů, (demokratických) státních institucí, občanské společnosti, brnkání na struny těch nejnižších pudů, zejména nenávisti a závisti a vyvolávání strachu. Jejich politika je opřena také o vyvolování závisti vůči Ukrajincům. Tedy, lidem, kteří přišli o své domovy a jejich země čelí zločinné agresi. Neměli bychom zapomínat, že se při takovém srovnání bez uvedení tohoto kontextu vlastně ospravedlňuje naprostá absence morálních mantinelů u těchto “schopných” politiků. Jejich strategie je postavená na tom, že u části veřejnosti je minimální poptávka po pravdě, morálce a slušnosti. A hranice přípustného navíc tito lidé postupně, salámovou metodou, posouvají. Nakonec se tedy stávají dané praktiky tolerovanější čím dál širší částí společnosti. Přijmout je jako normu by ale znamenalo rezignovat na hodnotovou politiku. To demokraté nesmí dopustit, protože by zbylo hřiště bez pravidel, kde uspěje pouze ten, kdo nemá žaludek. V době vzestupu Andreje Babiše, ale i nyní, kdy se svým hnutím obývá opoziční poslaneckou lavici, jsme od nejednoho komentátora četli, že jeho marketing je skvělý. Strůjcem tohoto úspěšného marketingu byl…