Ficův úspěch může zhoršit česko-slovenské vztahy. Co ho spojuje s Babišem?

<p><img width="640" height="409" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2016/03/1457272425_P201603060411901.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2016/03/1457272425_P201603060411901.jpg 640w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2016/03/1457272425_P201603060411901-300x192.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2016/03/1457272425_P201603060411901-600x383.jpg 600w" sizes="(max-width: 640px) 100vw, 640px" /></p>Prezidentské volby byly prvním letošním testem, nakolik se daří v Evropě udržet prozápadní kurz. Kreml hledá spojence ochotné drolit evropskou jednotu. V Česku to nevyšlo. Nyní má želízko v ohni na Slovensku, bývalého premiéra Roberta Fica. V boji o Pražský hrad vyhrál kandidát podporující postoje západního společenství proti Putinově agresi. Andrej Babiš se elasticky rozkročoval až k proruskému elektorátu, což mohl být jeden z důvodů jeho drtivé porážky. Prohra Kremlu Český prezident má omezené ústavní kompetence, ale v zahraničně bezpečnostních otázkách je jeho hlas slyšet i na mezinárodním poli. Miloš Zeman dlouho předváděl, že umí prosazovat přání východních mocností. Významně ovlivňoval zahraniční politiku zejména v éře slabé menšinové vlády premiéra Babiše. Zeman tlačil čínské a ruské zájmy, jež se nakonec zhroutily navzdory mocenskému paktu s Babišem. A zatímco prezident po invazi otočil a Putina považuje za blázna a zločince, šéf ANO si v kampani počínal tak, jako by chtěl tuto blamáž odčinit. Zvolil agresivní rétoriku, naladil se na „mírotvorné“ vlny místních putinovců usilujících o zrušení sankcí, lepší vztahy s Moskvou a odstřihnutí Ukrajiny. Populismem soupeřil s Okamurou, jehož chce nyní po porážce vymazat z politické mapy. Česko se tak nezařadí mezi několik evropských zemí, odkud zaznívají hlasy libozvučné pro kremelskou propagandu. Petr Pavel nerozšíří řady Viktora Orbána a chorvatského prezidenta Zorana Milanoviće. Posílí pozici České republiky spolu s Polskem, Pobaltím a Slovenskem, kde ovšem letos hrozí změna. Víme, kdo ho tlačil Koncem ledna odhlasoval slovenský parlament termín předčasných voleb 30. září a odstartoval tím volební kampaň. Do ní už zapadá i reakce předsedy opoziční strany Smer-SD Roberta Fica, který dnes fiktivně bojuje za mír a proti válce podobně jako Babiš. „Teď už nikdo nemůže pochybovat o tom, kdo za ním je. Kdo ho tlačil dopředu, jak ho vymysleli. Ale my už teď přesně víme, a to ještě ani nesložil slib, jakou zahraniční politiku bude tlačit český prezident,“ reagoval Fico na názor Petra Pavla, že si Ukrajina v budoucnu po válce zaslouží členství NATO. Fico stejným jazykem napadá prezidentku Zuzanu Čaputovou. Mnohem hlasitěji se vymezuje proti Spojeným státům a NATO, než vůči Rusku. Požaduje ukončení protiruských sankcí, na něž prý víc doplácí Evropa. Nijak se neliší od Okamury. „Když říká, že Rusko nelze porazit, a proto nemá smysl dodávat Ukrajině zbraně, myslí to vážně. Uvažuje jako Jozef Tiso, který byl hluboce přesvědčen, že Hitlerovo Německo je neporazitelné, a proto je třeba se k němu připojit. Stejně uvažoval Gustáv Husák o Sovětském svazu,“ říká o Ficovi slovenský spisovatel a publicista Martin Šimečka. Ficovy názory se překrývají i s místními proruskými aktivisty v čele s Ladislavem Vrabelem. Slovenský expremiér by byl zlatým hřebem na jejich demonstracích na Václavském náměstí. Přitom ještě před několika lety prosazoval účast Slovenska v tvrdém unijním jádru s Německem a Francií. Ficova šance Robert Fico je nezmar slovenské politiky. Vstoupil do parlamentu už v roce 1992. Tehdy v dresu Strany demokratické levice, na kterou se přejmenovala Komunistická strana Slovenska. V roce 1999 založil stranu Smer, koncentroval levici a třikrát stanul v čele vlády. Naposledy musel post premiéra opustit v roce 2018. Slovenskem otřásaly aféry po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, a zprávy o prorůstání mafie do státní správy a struktur Smeru. Odešla z něj část představitelů v čele s Petrem Pellegrinim, který založil konkurenční stranu Hlas-sociální demokracie. Současná prozápadní vládní koalice však promarnila důvěru občanů. Rozpadla se kvůli osobním sporům a lví podíl na tom mělo chování bývalého premiéra Igora Matoviče. Tím se otvírá šance pro už čtvrtý návrat Roberta Fica do premiérského křesla, jelikož podle některých průzkumů už těsně předstihl formaci Pellegriniho. Koalici by nyní mohli sestavit pouze s extremisty (různé variace krajních nacionalistů). Do voleb však ještě zbývá půl roku a leccos se může změnit, i když hendikepem oponentů ficovského bloku je jejich roztříštěnost. Pragmatické vztahy Jedno je jisté. Fico by si jistě lépe rozuměl s Andrejem Babišem a nejen proto, že je krajan. Obdivuje ho jako „pracovitého a pragmatického člověka s obrovskými zkušenostmi“. Mnohem bližší by mu jistě byl i jeho populismus, jímž se posunul nejen doleva, ale i směrem na východ. Fica ovšem s Babišem pojí i pestrá minulost. Bývalý předseda bratislavského Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák vzpomíná, že si jej předvolal tehdejší premiér Fico a zajímal se o kauzu Andreje Babiše, který ústav zažaloval kvůli jeho evidenci agenta Státní bezpečnosti. Nedlouho poté byl odvolán. V červnu 2014, tedy už po Babišově nástupu na post ministra financí, přiklepl slovenský ministr hospodářství Tomáš Malatinský rekordní daňovou úlevu ve výši 1,6 miliardy korun slovenské chemičce Duslo Šala z koncernu Agrofert. Ficův poslanec Maroš Kondrót předtím navrhl změnu zákona, umožňující utajovat daňové úlevy pro obří investice nad 200 milionů eur. Stačí jen rozhodnutí ministra hospodářství, který je nemusí předem veřejně oznamovat, a souhlas Evropské komise. Rekordní úleva Krátce poté požádalo Duslo Šala o daňovou úlevu na deset let na výstavbu nové výrobní jednotky čpavku, kterou ministr hospodářství podpořil a krátce nato odstoupil. Nahradil jej jeho státní tajemník Pavel Pavlis, jenž dříve s Babišem podnikal ve firmě Post service Bratislava obchodující s Agrofertem i Duslem Šala. „Celý tento případ je korunovaný propojením ministra hospodářství Pavla Pavlise na českého ministra financí Andreje Babiše, který je majitelem Dusla Šala,“ reagoval tehdy na gigantický konflikt zájmů europoslanec Sulíkovy strany SaS Ivan Štefanec. V téže době se ve slovenském tisku znovu objevily několik let staré spekulace, že jedním ze sponzorů Smeru před volbami v roce 2006 měl být Andrej Babiš. Babiš i Fico utajený sponzoring odmítli. Nelze však pochybovat o tom, že kdyby to bylo možné, jejich pragmatické vztahy by se znovu propojily. Letos naopak hrozí, že pokud ve volbách uspěje Fico, projevilo by se to na ochlazení vztahů Slovenska nejen s českou vládou, ale i s většinou Evropy. Tohle však pokrevní bratrstvo Fica a Babiše vůbec nezajímá.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Andrej Babiš #Miloš Zeman #Petr Pavel #Robert Fico #Smer-SD #volby

Publikováno: 11.2.2023

Prezidentské volby byly prvním letošním testem, nakolik se daří v Evropě udržet prozápadní kurz. Kreml hledá spojence ochotné drolit evropskou jednotu. V Česku to nevyšlo. Nyní má želízko v ohni na Slovensku, bývalého premiéra Roberta Fica. V boji o Pražský hrad vyhrál kandidát podporující postoje západního společenství proti Putinově agresi. Andrej Babiš se elasticky rozkročoval až k proruskému elektorátu, což mohl být jeden z důvodů jeho drtivé porážky. Prohra Kremlu Český prezident má omezené ústavní kompetence, ale v zahraničně bezpečnostních otázkách je jeho hlas slyšet i na mezinárodním poli. Miloš Zeman dlouho předváděl, že umí prosazovat přání východních mocností. Významně ovlivňoval zahraniční politiku zejména v éře slabé menšinové vlády premiéra Babiše. Zeman tlačil čínské a ruské zájmy, jež se nakonec zhroutily navzdory mocenskému paktu s Babišem. A zatímco prezident po invazi otočil a Putina považuje za blázna a zločince, šéf ANO si v kampani počínal tak, jako by chtěl tuto blamáž odčinit. Zvolil agresivní rétoriku, naladil se na „mírotvorné“ vlny místních putinovců usilujících o zrušení sankcí, lepší vztahy s Moskvou a odstřihnutí Ukrajiny. Populismem soupeřil s Okamurou, jehož chce nyní po porážce vymazat z politické mapy. Česko se tak nezařadí mezi několik evropských zemí, odkud zaznívají hlasy libozvučné pro kremelskou propagandu. Petr Pavel nerozšíří řady Viktora Orbána a chorvatského prezidenta Zorana Milanoviće. Posílí pozici České republiky spolu s Polskem, Pobaltím a Slovenskem, kde ovšem letos hrozí změna. Víme, kdo ho tlačil Koncem ledna odhlasoval slovenský parlament termín předčasných voleb 30. září a odstartoval tím volební kampaň. Do ní už zapadá i reakce předsedy opoziční strany Smer-SD Roberta Fica, který dnes fiktivně bojuje za mír a proti válce podobně jako Babiš. „Teď už nikdo nemůže pochybovat o tom, kdo za ním je. Kdo ho tlačil dopředu, jak ho vymysleli. Ale my už teď přesně víme, a to ještě ani nesložil slib, jakou zahraniční politiku bude tlačit český prezident,“ reagoval Fico na názor Petra Pavla, že si Ukrajina v budoucnu po válce zaslouží členství NATO. Fico stejným jazykem napadá prezidentku Zuzanu Čaputovou. Mnohem hlasitěji se vymezuje proti Spojeným státům a NATO, než vůči Rusku. Požaduje ukončení protiruských sankcí, na něž prý víc doplácí Evropa. Nijak se neliší od Okamury. „Když říká, že Rusko nelze porazit, a proto nemá smysl dodávat Ukrajině zbraně, myslí to vážně. Uvažuje jako Jozef Tiso, který byl hluboce přesvědčen, že Hitlerovo Německo je neporazitelné, a proto je třeba se k němu připojit. Stejně uvažoval Gustáv Husák o Sovětském svazu,“ říká o Ficovi slovenský spisovatel a publicista Martin Šimečka. Ficovy názory se překrývají i s místními proruskými aktivisty v čele s Ladislavem Vrabelem. Slovenský expremiér by byl zlatým hřebem na jejich demonstracích na Václavském náměstí. Přitom ještě před několika lety prosazoval účast Slovenska v tvrdém unijním jádru s Německem a Francií. Ficova šance Robert Fico je nezmar slovenské politiky. Vstoupil do parlamentu už v roce 1992. Tehdy v dresu Strany demokratické levice, na kterou se přejmenovala Komunistická strana Slovenska. V roce 1999 založil stranu Smer, koncentroval levici a třikrát stanul v čele vlády. Naposledy musel post premiéra opustit v roce 2018. Slovenskem otřásaly aféry po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, a zprávy o prorůstání mafie do státní správy a struktur Smeru. Odešla z něj část představitelů v čele s Petrem Pellegrinim, který založil konkurenční stranu Hlas-sociální demokracie. Současná prozápadní vládní koalice však promarnila důvěru občanů. Rozpadla se kvůli osobním sporům a lví podíl na tom mělo chování bývalého premiéra Igora Matoviče. Tím se otvírá šance pro už čtvrtý návrat Roberta Fica do premiérského křesla, jelikož podle některých průzkumů už těsně předstihl formaci Pellegriniho. Koalici by nyní mohli sestavit pouze s extremisty (různé variace krajních nacionalistů). Do voleb však ještě zbývá půl roku a leccos se může změnit, i když hendikepem oponentů ficovského bloku je jejich roztříštěnost. Pragmatické vztahy Jedno je jisté. Fico by si jistě lépe rozuměl s Andrejem Babišem a nejen proto, že je krajan. Obdivuje ho jako „pracovitého a pragmatického člověka s obrovskými zkušenostmi“. Mnohem bližší by mu jistě byl i jeho populismus, jímž se posunul nejen doleva, ale i směrem na východ. Fica ovšem s Babišem pojí i pestrá minulost. Bývalý předseda bratislavského Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák vzpomíná, že si jej předvolal tehdejší premiér Fico a zajímal se o kauzu Andreje Babiše, který ústav zažaloval kvůli jeho evidenci agenta Státní bezpečnosti. Nedlouho poté byl odvolán. V červnu 2014, tedy už po Babišově nástupu na post ministra financí, přiklepl slovenský ministr hospodářství Tomáš Malatinský rekordní daňovou úlevu ve výši 1,6 miliardy korun slovenské chemičce Duslo Šala z koncernu Agrofert. Ficův poslanec Maroš Kondrót předtím navrhl změnu zákona, umožňující utajovat daňové úlevy pro obří investice nad 200 milionů eur. Stačí jen rozhodnutí ministra hospodářství, který je nemusí předem veřejně oznamovat, a souhlas Evropské komise. Rekordní úleva Krátce poté požádalo Duslo Šala o daňovou úlevu na deset let na výstavbu nové výrobní jednotky čpavku, kterou ministr hospodářství podpořil a krátce nato odstoupil. Nahradil jej jeho státní tajemník Pavel Pavlis, jenž dříve s Babišem podnikal ve firmě Post service Bratislava obchodující s Agrofertem i Duslem Šala. „Celý tento případ je korunovaný propojením ministra hospodářství Pavla Pavlise na českého ministra financí Andreje Babiše, který je majitelem Dusla Šala,“ reagoval tehdy na gigantický konflikt zájmů europoslanec Sulíkovy strany SaS Ivan Štefanec. V téže době se ve slovenském tisku znovu objevily několik let staré spekulace, že jedním ze sponzorů Smeru před volbami v roce 2006 měl být Andrej Babiš. Babiš i Fico utajený sponzoring odmítli. Nelze však pochybovat o tom, že kdyby to bylo možné, jejich pragmatické vztahy by se znovu propojily. Letos naopak hrozí, že pokud ve volbách uspěje Fico, projevilo by se to na ochlazení vztahů Slovenska nejen s českou vládou, ale i s většinou Evropy. Tohle však pokrevní bratrstvo Fica a Babiše vůbec nezajímá.