Filip Turek jako jezdec bez brzd, europoslanec bez zábran a hrdina Formule 4 mezi dětmi
Publikováno: 22.5.2025
GLOSA / Když Filip Turek dorazil do Evropského parlamentu, měl jediný cíl: zrušit Green Deal. První otázka, kterou položil, zněla: „Kde je to tlačítko, kterým se to vypíná?“ Asistentka se mu snažila vysvětlit, že Brusel nefunguje na čudlíky. „No právě,“ odvětil Turek. „A to je ten problém.“ Turkova „evropská politika“ je kombinací výfuku, benzínu a nostalgie po době, kdy chlapi byli chlapi a klimatická změna byla jen blbá předpověď počasí. Elektromobily považuje za „genderová auta“ a solární panely za „levicové plechy na střeše“. Když pochopil, že Evropská unie se nevypíná tlačítkem jako motor jeho McLarenu, obrátil pozornost ke své závodní kariéře pilota Formule 4. Turek totiž kraluje této závodní disciplíně v kategorii dětí do čtyř let. „Vybírat si soupeře je základ. To mě naučil Václav Klaus. Ten v tenise porazil i vlastní bronzovou sochu. A ještě se u toho netvářil namyšleně.“ Turek ví, že vítězství chutná nejlíp, když se soupeř nechá porazit i za dvě lízátka. Rychlostní limit 130 km/h považuje za „levicovou provokaci“ a jízdu 300 km/h po dálnici označuje za „manifestaci svobody jednotlivce proti tyranii dopravních značek“. Na otázku, jestli tím neohrožuje ostatní, reagoval smíchem a výrokem: „Zákony jsou pro blbečky, já jedu za národ.“ Když nezávodí, schází se s íránským velvyslancem. Spojuje je láska k tradičním hodnotám. „Je dobré pěstovat kulturní výměnu, protože Írán je zemí, kde se ženy ještě umí chovat,“ prohlásil Turek po schůzce. Jak sám říká, v Íránu se naučil i jemnému umění vyjednávání. Když ho někdo kritizuje, volá hned šéfovi Motoristů Macinkovi nebo…