Film Čest a sláva říká: „Jste ovce a svět patří řezníkům.“ Jeho scenárista si později prostřelil srdce
Publikováno: 23.6.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Být zadobře se všemi, nebo lpět na zásadách? Filmy Hynka Bočana (* 29. 4. 1938) z 60. let spojuje společné téma zájmu o projevy české povahy. Zatímco ale zpočátku má podobu hemživého živočichopisu (Nikdo se nebude smát, 1965; Soukromá vichřice, 1967), v historickém pastiši Čest a sláva (1968) dostává na pozadí známých dějů podobu nekompromisního dilematu. Čest a sláva i za cenu smrti, nebo život s ohnutou páteří? Navíc to, co původně vznikalo jako staletí vzdálená dějinná paralela, dostalo v době premiéry filmu nečekaně drásavý aktuální význam. V předposledním roce třicetileté války navštíví zuboženou tvrz zchudlého šlechtice rytíře Václava Ryndy z Loučky (Rudolf Hrušínský), po otci tajného protestanta, podivní hosté, císařský komisař Šrandorf a jeho manželka Kateřina. I díky jejich polapenému doprovodu, kapitánovi francouzských fyzilírů čili pěšáků (Josef Kemr), pomohou tvrz ubránit před útokem bandy zběhů, už předtím se z nich však vyklubou vyslanci francouzského krále Jindřich Donovalský (Karel Höger) a jeho společnice (Blanka Bohdanová). Ti mají Ryndu přemluvit k opuštění jeho skrývaného postoje a přimět ho k vyvolání protihabsburského odboje mezi místními sedláky. Donkichot vyjíždí do boje Rynda se ovšem dlouho a urputně vzpírá. Chce mít svůj klid a jisté, i když bídné živobytí po nešlechtickém boku poněkud ušmudlané, ale věrné děvečky Doroty (Iva Janžurová). Je životem vyškolený realista, který na otázku, zda je katolík, odpovídá příznačně: „Já věřím tomu, co si z toho vyberu. Jen to holt nesmím nikomu říkat.“ A Donovalský mu stejně příznačně oponuje: „Jenže svět je teď ve válce i o právo mluvit. Říct svou pravdu.“ Snad…