Film o lágrech komunisty tak vyděsil, že nestačil ani trezor. Dosazený dramaturg ho měl za útok na stranu
Publikováno: 3.3.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Dějiny kinematografie tvoří příběhy snímků realizovaných, možná ale ještě bohatší by byla historie projektů neuskutečněných. Tedy takových, které z nejrůznějších důvodů, ať už hodnotových či ideologických, nepřekročily stadium literární přípravy. Anebo i takových, které nějakým výrobním procesem prošly, byly však poté jako „škodlivé“ uloženy na léta do trezoru, v určité fázi byl jejich vznik zastaven a k dohotovení došlo až po létech, či dokonce došlo ke ztrátě či cílenému zničení natočeného materiálu. Právě takový je zřejmě osud filmového triptychu z prostředí stalinských lágrů 50. let Návštěvy (1969–1970) režisérů Otakara Fuky (1936–2012), Vladimíra Drhy (1944–2017) a Milana Jonáše (1924–1992). Dodnes jsou jedinou hmatatelnou stopou po filmu dva scénáře: literární z června 1969 a technický ze srpna téhož roku. Vznikal tedy v podivuhodné mezeře mezi nástupem Gustáva Husáka do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ v dubnu 1969, tj. počátkem tzv. normalizace, a rozmetáním dosavadního vedení Čs. filmu a Filmového studia Barrandov (FSB) od září do prosince 1969. Motivací vzniku Návštěv byla podle slov vedoucích tvůrčí skupiny Jiří Šebor – Vladimír Bor snaha jednak dát příležitost hned třem debutujícím režisérům, jednak tematická a názorová shoda na „situacích, jejichž základem je bezmoc člověka degradovaného na pouhý objekt výkonu moci“. Onou shodou je míněna trojí variace zklamaných nadějí, které zažívají rodinní příslušníci při návštěvě svých příbuzných vězněných z politických důvodů, v níž se však podle Šebora a Bora zároveň vyjevuje „humánní základ i objektivní střídmost v pohledu na minulé údobí, jež jsme nepřestali označovat termínem údobí deformace socialismu“. Možná jsou slova z úvodní poznámky k literárnímu scénáři výrazem přetrvávajících reformních nadějí roku 1968, spíše…