Film Proč nevěřit na zázraky pomohl prosadit přední normalizační komunista, pak ale zasáhla cenzura
Publikováno: 7.6.2025
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / V 60. letech natočil scenárista, dramaturg, dramatik a režisér Antonín Máša (22. 7. 1935 – 4. 10. 2001) tři vlastní filmy, další tři vznikly podle jeho scénářů. Všechny ve Filmovém studiu Barrandov (FSB), kde se ale po nástupu normalizace stal Máša pro kritický tón některých z nich rychle nepohodlnou osobou. Po prověrkách dostal od nového ústředního dramaturga Ludvíka Tomana k 1. 10. 1971 ze zaměstnaneckého poměru ve studiu vyhazov se slovy: „Mášo, já vás tu nechci. Co tomu říkáte?“ Jen si mohl vybrat mezi výpovědí a odchodem na vlastní žádost. Zvolil druhou možnost a tím si možná zachoval možnost točit alespoň v tehdejším Filmovém studiu Gottwaldov (FSG), kde přivedl na svět nejprve příběh ze současnosti Rodeo (1972), pak autobiograficky inspirovanou epizodu z konce války Proč nevěřit na zázraky (1977). Mášův pokus uniknout před dohlížiteli do světa dětí a dospívajících, na které se FSG programově zaměřovalo, byl logický, ani tam ale nechtěl Máša slevit nic ze svých představ. Delší verze filmu Proč nevěřit na zázraky s původním koncem nebyla však připuštěna do distribuce a i v dalších ohledech se Máša musel podrobit striktním úpravám a střihům, na nichž se podle kameramana filmu Ivana Šlapety podílel osobně dokonce nový ředitel od roku 1977 znovu samostatného FSG Bohumil Steiner (1927–1977). Čekání na konec války V jihočeské vísce Nepřejov se i na přelomu zimy a jara 1945 žije trochu stranou událostí, ale všichni tu o všech všechno vědí a nic se neutají. Ví se, že místní frajer Pavel Mácha (Vítězslav Jandák) pláchl z totálního nasazení, už se ani neskrývá doma…